Protokol 7 - Novák, Moravec, Proza, Vrzal

Protokol o hlavním líčení

(pořízen autentický zvukový záznam)

pokračováno v odročeném hlavním líčení



Městský soud v Praze dne 23. října 2006 v 9.00 hod.v jednací síni č. dv. 214/III.



Trestní věc proti obžalovaným

Mgr. Dušan Chmelíček, ing. Vít Novotný a Vladimír Mlynář

pro trestné činy dle §§ 255/1,2a,3 – 9/2 tr. zák. a další





Přítomni:



Předsedkyně senátu: JUDr. Silvie Slepičková



Přísedící: JUDr. Karel Dlabač

Zdeňka Peltanová

ing. Jaroslav Kouba – náhradní soudce



Protokolující úřednice: Radka Šnokhousová



Za MSZ: Mgr. Jan Karabec



Za poškozenou spol. TESTCOM: nikdo – doručení vykázáno



Obžalovaní: Mgr. Dušan Chmelíček – osobně,

ing. Vít Novotný – osobně,

Vladimír Mlynář – osobně,

Totožnost ověřena dle občanských průkazů.



Obhájci: Mgr. Michal Hanzlík - osobně, ev. č. ČAK 9067

- za obž. Mgr. Chmelíčka

JUDr. Přemysl Hochman - osobně, ev. č. ČAK 2259

- za obž. ing. Novotného

JUDr. Tomáš Sokol - osobně, ev. č. ČAK 0789

- za obž. Mlynáře

Totožnost ověřena dle osvědčení České advokátní komory.



Pokračováno v odročeném hlavním líčení. Předsedkyně senátu sdělila podstatný obsah dosavadního jednání ve smyslu ust. § 219 odst. 3 tr. ř.



Konstatuje se, že v jednací síni není přítomen nikdo, kdo by mohl být slyšen jako svědek.



Přistoupeno k výslechu svědka Milan Novák, gen. na čl. 337, totožnost ověřena dle OP, který po poučení dle §§ 97, 95/2, 100/1,2, 101 tr. ř. a §§ 174 a 175 tr. zák. k věci uvádí:



Poučení jsem porozuměl, vypovídat budu. Nemám důvod odmítnout vypovídat. Nejsem v příbuzenském ani jiném poměru k obžalovaným.



Není proti mně vedeno žádné trestní řízení. Sice jsem se dozvěděl ze sdělovacích prostředků, že zde přítomní obžalovaní na mě a na pana Moravce nějaké trestní oznámení podali, ale nikdo z policie mě nekontaktoval.



Pracoval jsem na ÚVISu, což se změnilo 1. ledna 2003 delimitací z ministerstva dopravy a spojů, kdy k nám byl převeden TESTCOM, což byl výzkumný ústav telekomunikací. Na ministerstvu informatiky jsem dělal předsedu odborů a obrátili se na mě zaměstnanci TESTCOMU, příspěvkové organizace, konkrétně to byla paní Jonášová, která tam v té době dělala účetní. Tou dobou byl už odvolaný pan ředitel ing. Radko Hochman, nevím přesně jméno, je to skoro 2,5 roku, s následujícími poznatky: dostavili se tam tehdejší ministr pan Mlynář s panem Chmelíčkem, oznámili jim, že pan Hochman končí ve funkci ředitele, že novým ředitelem bude pan Chmelíček, a že se tam dějí nekalé věci. Byl jsem předseda odborů a oni, jelikož byli delimitováni k nám, tak to patřilo jakoby pod ministerstvo informatiky. Bylo to někdy koncem roku 2003, přesné datum si nepamatuji. Nejdříve ústně a později doložením dokladů chtělo vedení TESTCOMU, příspěvkové organizace, po paní účetní Jonášové, aby převedla rezervní fond 7,5 milionu jako základní jmění na vznik jakési organizace, která se měla jmenovat TESTCOM servis a mělo to být s.r.o. Paní účetní znalá zákona a věci jim sdělila, že se to nesmí, že to odporuje zákonu č. 219/2000 Sb., o majetku státu, dokonce to psala vedení TESTCOMU písemně, kopii mi předložila. Předpokládám, že je ve spisu, případně tu nějaké doklady mám, které bych chtěl předat soudu k založení do spisu. Bylo jí náměstkem panem Novotným sděleno, ať když to řeknu lidově „do toho nekecá,“ ať provede, co jí přikázal a tím to skončilo. Zároveň zaměstnanci napsali dopis na ministerstvo financí, tuším 1.prosince 2003, prostřednictvím paní Vilhelmové, což byla ředitelka odboru, kdy tato napsala to samé, že se to nesmí, že to zákon zapovídá. Dne 4. Prosince 2003 jim totéž napsal pan tehdejší ministr financí Sobotka, ten už to adresoval na ministerstvo informatiky, osobně na ministra Mlynáře. Vše bylo marné, zbytečné, nerespektovali to. Přesto vím, že 18.prosince 2003, tedy 14 dní poté, kdy už měli k dispozici dopis od ministra financí o tom, že toto nelze, dále tak činili. Udělali smlouvu s Economií o postoupení práv Portálu veřejné správy. Zeptali jsme se ve smyslu § 106/1999 Sb., jestli bychom k tomu mohli vidět nějaké podrobnosti. Dne 19. ledna 2004 mi jako předsedovi odboru pan ministr Mlynář napsal, že je vše v pořádku, že provoz Portálu veřejné správy bude provozovat TESTCOM servis, a že o tom rozhodlo vedení ministerstva na jakési poradě, a že je o tom zápis. Přes všechny tyto urgence, kdy opakovaně slyšeli zde přítomní obžalovaní, že je to v rozporu se zákonem a nedbali na to, mi nezbylo nic jiného, než se obrátit na občanské sdružení Občané za svá práva, které se věnuje těmto kauzám a hájí zájmy lidí. Toto sdružení sepsalo trestní oznámení a obrátili jsme se na orgány činné v trestním řízení. Protože jsem pracoval dlouhá léta jako informatik, mohu se vší zodpovědností říct, že zakládání jakékoliv organizace bylo naprosto zbytečné, protože co se týče hardwaru, byl jediný Telecom, který mohl splnit požadavky, o čemž rozhodla už vláda Miloše Zemana. Dodnes ministerstvo informatiky za provoz Portálu veřejné správy platí 4 miliony měsíčně Telecomu. To se týče přístrojů, protože Telecom má servery, rootery, modemy apod. Někde jsem četl, že bylo potřeba oddělit i tu softwarovou součást, a že proto byl TESTCOM servis založen. Se vší zodpovědností mohu říct, že tuctový programátor by to udělal za pětinovou cenu, nehledě na to, že když už existoval TESTCOM, příspěvková organizace, kde byli erudovaní odborníci, kdy klidně mohli tuto činnost provádět oni a nemuselo se zavádět jakési s.r.o. Jen pro pobavení, když jsem si dovolil to zveřejnit a dát to orgánům činným v trestním řízení, tak jsem dostal 61 důtek pro naprosté nesmysly. To říkám pro dokreslení charakteru obžalovaných, že ti, co si dovolili oponovat, buď byli vyhozeni z práce nebo různě šikanováni. Bylo mi řečeno, že provozem Portálu veřejné správy se bude zabývat TESTCOM servis, o kterém se domnívám, že byl nezákonně založen. Dne 18. prosince 2003 byla podepsána mezi TESTCOM servisem a Economií jistá smlouva a vím, že tam bylo, že Economie bude platit nějaké milionové částky za to, že se tam může zveřejnit obchodní věstník. Z tisku a ze sdělovacích prostředků vím, že už prošly nějaké dvě faktury cca za 3 miliony. Tvrzení obžalovaných, že žádná škoda nevznikla, je evidentně nepravdivé. Zapomněl jsem říci chronologicky, že ještě v únoru roku 2004, to už bylo podáno trestní oznámení, odborová organizace zprostředkovala interpelaci v parlamentu, byla jednak písemná, tu dělal poslanec Kováčik a ústní, tu dělal dnešní ministr vnitra Langer, a teprve po těchto interpelacích pan ministr Mlynář zrušil TESTCOM servis. Mezitím, i když už to bylo zrušené, TESTCOM, příspěvková organizace, zaplatil TESTCOM servisu skoro 3 miliony Kč za nějaké fiktivní operace.



Přistoupeno k dotazům předsedkyně senátu:



K dotazu předsedkyně senátu, na jaké pozici byl svědek na ministerstvu informatiky zaměstnán, svědek uvádí:

Pracoval jsem tam od roku 1998, několikrát se tam střídalo vedení. Nejdřív jsem dělal i vedoucího odboru IT. Pak jsem dělal jakéhosi referenta, tam všichni byli nějací referenti. Předtím, než tam bylo vedení, které se zde zpovídá se svých činů, bylo rozhodnuto, že každý zaměstnanec ve státní správě dostane přidáno, o 11 % navýšený plat. Tehdejší vedení si to ale rozdělilo mezi sebe, 8 vyvolených lidí a řadoví zaměstnanci nedostali nic. V době, co jsem se tam vrátil, kdy jsem vyhrál soud, jsem byl převeden na oddělení bezpečnosti a krizového řízení, to je má poslední pozice. Než jsem byl vyhozen, dělal jsem referenta, ale měl jsem na starosti údržbu počítačů.



K dotazu předsedkyně senátu, zda probíhal nějaký pracovněprávní spor s Ministerstvem informatiky ČR ohledně výpovědi svědka, svědek uvádí:

Měl jsem asi 60 důtek, byl to § 46f zákoníku práce, to je trošku měkčí § 53 zákoníku práce, odvolal jsem se k soudu. Těsně předtím, než soud proběhl, jsem se s protistranou na nějakém kompromisním řešení mimosoudně domluvil, že já odejdu a byla mi zaplacena nějaká částka, jakoby odstupné. Ačkoliv byla podána žaloba, už mělo dojít k jednání na Praze 3, mimosoudně jsme se dohodli a tím to skončilo.



K dotazu předsedkyně senátu, kdo inicioval tuto dohodu, svědek uvádí:

Vzájemně. Je pravda, že se to stalo až v soudní síni, zástupce protistrany řekl, že by se nějak chtěli dohodnout. Samozřejmě jsem řekl, že se nebráníme, a že tu musí být přijatelná omluva, která pro mě bude snesitelná. Kdybych to měl časově zařadit, byl to únor 2005.



K dotazu předsedkyně senátu, zda na ministerstvu informatiky působila ještě nějaká jiná odborová organizace, svědek uvádí:

Byla tam ještě jedna.







K dotazu předsedkyně senátu, proč tam bylo tolik odborových organizací, svědek uvádí:

Vím, že to není nic nezákonného, může jich tam teoreticky být mnohem víc. Pokud je mi známo, jsou tam dvě ještě pořád, ale nemohu to s jistotou tvrdit.



K dotazu předsedkyně senátu, zda po dobu, kdy svědek působil v odborové organizaci, podávali ministerstvu informatiky o své činnosti dostatečné informace, svědek uvádí:

O tom, kdo jsou členové výboru, bezpochyby věděli. Do toho ostatního vedení nic není, jak jsem se informoval na odborářském svazu. Přiznám se, že jsem dokonce některé členy úmyslně nezveřejnil, protože jsme je nechtěli vystavovat nátlaku a stresu, co jsme prožívali my jako členové výboru. Bezpochyby věděli, kdo je předseda a kdo je členem výboru, to jsme jim opakovaně psali, i s námi několikrát jednal ředitel kanceláře pana ministra pan Kolář.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byly informace o odborovém svazu zveřejněny na intranetu ministerstva informatiky, příp. v jiných veřejně přístupných dokumentech, aby i zaměstnanci věděli, na koho se obrátit, svědek uvádí:

Přesně si to nepamatuji, ale obracelo se na mě plno lidí. Jelikož bylo na ministerstvu živo, kdo je v odborech a kdo je zastupuje věděli a důkazem toho je, že to věděli i lidé z TESTCOMU, příspěvkové organizace, kteří se na mě obrátili a ti působili na druhém konci Prahy.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se schůzí, jednání apod. účastnil někdo z vedení ministerstva informatiky, svědek uvádí:

Pokud vím, tak ne.



K dotazu předsedkyně senátu, zda někdy zvali někoho z vedení ministerstva informatiky, aby se účastnil takovýchto jednání, svědek uvádí:

Řekli jsme panu Kolářovi, že se netajíme, že může přijít, ale něco písemně na papíře nebylo.



K dotazu předsedkyně senátu, zda měli odboráři nějaká pravidelná setkání, svědek uvádí:

Samozřejmě, že jsme měli schůze, dost pravidelně. Aktivity nebyly jen mé, já jako statutární zástupce jsem to vždy mohl zveřejňovat, až když to projednala odborová organizace a schválila to.



K dotazu předsedkyně senátu, zda ví svědek nějaký důvod, proč se paní Jonášová s panem Hochmanem obrátili zrovna na odborovou organizaci svědka a ne na tu druhou, která na ministerstvu informatiky v té době rovněž působila, svědek uvádí:

To netuším. Jednou zazvonil telefon, já to zvedl a představila se mi ta paní, že je ta a ta, že by se s námi chtěla setkat a něco projednat. Předpokládám, že s tou druhou odborovou organizací nejednala. Jakmile tam pan ministr Mlynář přišel, v 5. a 6. poschodí byl úřad pro ochranu osobních údajů, kde byly kanceláře moderně vybavené, ovšem vedení to nestačilo, museli si tam zařizovat fungl nová dvě patra. Vím, že vypsali veřejnou zakázku za 12 milionů a dokonce jsem kvůli tomu byl v televizi, protože jsme opět říkali, že je to proti zákonům. Asi mě znali, protože bojujeme proti nepravostem, asi proto se na mě obrátili.



K dotazu předsedkyně senátu, když svědek zmiňoval svůj názor ohledně toho, že zaměstnanci TESTCOMU, příspěvkové organizace byli erudovaní odborníci, kteří mohli zajišťovat činnost Portálu veřejné správy, z čeho názor svědka plyne, zda má povědomí o tom, zda TESTCOM zajišťoval provoz jiného portálu, či nikoli, svědek uvádí:

Bezpochyby znám pana ředitele Hochmana, nikoliv osobně, ale protože jsem odborné znalosti z výpočetní techniky čerpal různým studiem, vím, že je autor různých odborných publikací. Předpokládám apriori, že by tam měli pracovat odborníci, diletant by tam těžko mohl být, byla to odborná činnost, ne kancelářská práce.



Senát bez dotazů.



Přistoupeno k dotazům státního zástupce:



K dotazu státního zástupce, zda si svědek vzpomene, zda ing. Jonášová byla někdy kárána pro svou pracovní činnost před založením společnosti TESTCOM servis, svědek uvádí:

Paní inženýrku jsem viděl prvně, kdy se na nás obrátila, že má tyto problémy. Kdybych byl vedoucí pracovník a měl tam takto fundovanou odbornici v účtárně, která by mi sdělila, že tam mám chybu, a že to je v rozporu s něčím, tak bych byl dokonce rád a spíš bych jí odměnil, než vyhazoval. Podle mě to byla kvalifikovaná odborná síla a pokud je mi známo, neměla sebemenší problémy po pracovní ani lidské stránce. Začala je mít, až když projevila nevoli s postupy zde přítomných obžalovaných.



K dotazu státního zástupce, zda svědek zaznamenal před samotným založením TESTCOM servisu, s.r.o., ze strany paní ing. Jonášové nějakou osobní zášť nebo antipatii vůči obžalovaným, svědek uvádí:

Ne. Poznal jsem jí prvně až na jednání koncem roku 2003. Paradoxně jsem se dozvěděl to, že TESTCOM, příspěvková organizace, k nám byl delimitován až tehdy. Ačkoliv jsme byli odbory, tak jsme se to od vedení nedozvěděli, to nepovažovalo za nutné se s námi vůbec bavit.



K dotazu státního zástupce, zda je mu něco známo o tom, zda byly očekávány z provozu Portálu veřejné správy nějaké příjmy, svědek uvádí:

Pokud je mi známo, tam se předpokládaly značné příjmy, troufám si říct, že v milionech Kč. Přímo bylo zakomponováno ve smlouvě, že veškeré případné zisky budou výnosem TESTCOM servisu, nepůjdou do státního rozpočtu, ale budou ziskem, majetkem TESTCOM servisu, s.r.o.



K dotazu státního zástupce, kdy se svědek poprvé dozvěděl o projektu TESTCOM servis, s.r.o., za jakých okolností, svědek uvádí:

Od zaměstnanců TESTCOMU, příspěvkové organizace, kteří se na nás obrátili. Odbory nebyly přizvané k poradám vedení, to bylo nežádoucí, ani bychom netušili, že nějaký TESTCOM,příspěvková organizace, k nám byl delimitován a to, že nějaký jiný TESTCOM servis byl založen.



K dotazu státního zástupce, zda byl svědek přítomen na nějaké poradě vedení ministerstva, svědek uvádí:

Ani jako zaměstnanec, ani jako předseda odboru jsem nikdy nebyl pozván.



K dotazu státního zástupce, zda svědek zaznamenal v rámci svého pracovního zařazení, zda TESTCOM servis, s.r.o., vykonával nějakou činnost či nikoliv, svědek uvádí:

V té době jsem dělal v odboru krizového řízení a bezpečnosti, to s tím nemělo nic společného. Troufám si tvrdit, že 90 % zaměstnanců ministerstva informatiky nemělo o existenci TESTCOMU,příspěvkové organizace ani TESTCOM servisu, s.r.o. sebemenší ponětí. Byla to separátní záležitost vedení.



K dotazu státního zástupce, zda ví svědek o tom, že by někdo ze zaměstnanců ministerstva před samotným založením TESTCOM servisu, s.r.o., upozorňoval vedení TESTCOM, přísp. org., příp. vedení ministerstva na to, jakým způsobem lze založit společnost, svědek uvádí:

První psala paní Jonášová, že se to nesmí. Předpokládal bych, že ústavní činitel, ministr a tehdejší poslanec snad znají zákony, je na pováženou, pokud ne. Když říká zákon o majetku státu, že se nesmí zakládat s.r.o., tak se prostě nesmí. Nevím o tom, jestli někdo další. Nejdřív psala paní Jonášová a pak ministr Sobotka a nebylo to nic platné.



K dotazu státního zástupce, zda si svědek vzpomene na někoho dalšího z TESTCOMU, příspěvkové organizace, kdo měl problémy s vedením, či nikoli,svědek uvádí:

Vím, že paní ing. Jonášová nebyla propuštěna sama, byl propuštěn pan Hochman, pak ještě pár lidí, ale na ty si nepamatuji. Je to takový úděl, když se člověk postaví vrchnosti, pak má problémy, nejen já, ale i ostatní členové odborové organizace. Třeba pan ing. Suchar, což byl erudovaný odborník na kontrolu, má nejvyšší možné vzdělání v té oblasti, ten si také chudák užil své.



Přistoupeno k dotazům obhájců:



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, kdo byl majitelem společnosti TESTCOM servis, s.r.o., svědek uvádí:

Co jsem zaznamenal, tak TESTCOM servis bylo s.r.o. a rozhodně nebyl majitelem stát, nýbrž to byla soukromá společnost, personálie vám klidně mohu říct. Jednatelem číslo jedna byl pan Chmelíček, číslo dvě pan Novotný, dozorčí rada byl pan Mlynář, paní Bérová a pan Frankl, tehdejší náměstek ministerstva informatiky. Stát rozhodně nebyl majitelem.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, jak byla odůvodněna výpověď svědka z pracovního poměru, svědek uvádí:

Měl jsem asi 61 důtek pro údajné neplnění pracovních povinností, chvílemi to bylo až úsměvné. Protože můj přímý nadřízený byl velice loajální a servilní, tak vždy v úterý ráno, když byla porada vedení, si mě zavolal v 8 hodin, dal mi tři důtky, ačkoliv pak už akorát opisoval texty. Nechápu ale příčinnou souvislost této otázky.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, za co svědek dostával důtky, svědek uvádí:

Třeba takovou absurditu, že jsem nějaké odrazové sklíčko někde nevyměnil nebo že jsem nespočítal masky, ačkoliv to byl úplný nesmysl.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, když svědek uváděl, že v zákoně č. 219/2000 Sb., je zakázáno zakládat společnosti s ručením omezeným, jak k tomu přišel, svědek uvádí:

V zákoně to je, stačí si to přečíst. Je tam napsáno, že příspěvkové organizace nemohou zakládat vůbec žádné, a že lze zakládat pouze akciové společnosti, a to pouze a výhradně s předchozím souhlasem celé vlády, což učiněno nebylo.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, kolik členů měla svědkova odborová organizace, svědek uvádí:

Co já vím, tak osm v době, kdy jsem tam byl.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, kolik bylo členů výboru, svědek uvádí:

Tři.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, zda má svědek pocit, že reprezentoval pracující ministerstva jako odborář, svědek uvádí:



Státní zástupce vznesl námitku k položené otázce, neboť podle jeho názoru nesouvisí s projednávanou trestnou věcí.



Svědek vyzván předsedkyní senátu k odpovědi.



Osm nebo osmdesát členů, ze zákona dokonce mám jako občan povinnost, když se domnívám, že dochází k nějaké nezákonnosti, na tuto upozornit.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda svědek někdy viděl výpis z obchodního rejstříku společnosti TESTCOM servis, svědek uvádí:

Ano.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda si vzpomene, kdo tam byl napsán jako společník nebo jako společníci, svědek uvádí:

Nevím rozdíl mezi jednatelem a společníkem.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda svědek někde ve výpisu viděl rubriku „společník,“ svědek uvádí:

Nepamatuji si to, jsou to tři roky.



Přistoupeno k doplňujícím dotazům předsedkyně senátu:



K doplňujícímu dotazu předsedkyně senátu, zda svědek věděl něco o tom, že se společností TESTCOM servis, s.r.o., má něco společného TESTCOM, přísp. org., pokud ano co, svědek uvádí:

Až do té chvíle, než byl nesmyslně zbytečně založen, naprosto nic. Po založení byl pan Chmelíček zároveň ředitelem TESTCOMU, příspěvkové organizace a jednatelem TESTCOM servisu,s.r.o. a pan Novotný byl snad náměstkem pana Chmelíčka v TESTCOMU,příspěvkové organizaci a jednatelem číslo dvě v TESTCOM servisu,s.r.o. Kromě funkcí, které se shodovaly v obou dvou, mi není známa jiná souvislost. Můj názor je, že to bylo zcela zbytečně a nesmyslně založeno. Mohli to dělat stávající zaměstnanci TESTCOMU, příspěvkové organizace, který měl zaměstnanců plno. Vždyť kdo to měl dělat v TESTCOM servisu, vždyť tam nebyli žádní zaměstnanci.



Státní zástupce a obhájci dále bez dotazů.



Přistoupeno k dotazům obžalovaných:



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, když svědek uváděl, že v TESTCOMU pracovali erudovaní odborníci jako pan Hochman, který publikoval odborné články, aby toto specifikoval, svědek uvádí:

Plno knih o informačních technologiích.



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, aby svědek nějaké uvedl, svědek uvádí:

Kdybyste chtěl název a kdy to vyšlo, to nevím. Při vší úctě k vám, ten člověk toho ví o informačních technologiích stokrát víc než vy.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, když svědek uváděl, že zná odbornost jednotlivých pracovníků, aby svědek specifikoval odbornou způsobilost pracovníků TESTCOMU pro informační technologie a pro správu Portálu veřejné správy, svědek uvádí:

Byl to výzkumný ústav telekomunikací, takže to nebyly úřednické funkce, tam o tom lidé museli něco vědět. Principielně by tam měli být většinově zaměstnáni opravdoví odborníci. Jména neznám.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, když svědek citoval, že Economii byla postoupena práva na PVS, podle jakého smluvního ujednání tomu tak bylo, svědek uvádí:

Bylo to učiněno smlouvou mezi TESTCOM servis a Economií. Za Economii to podepsal jistý pan Pavel, za TESTCOM servis jste to podepsali vy dva. Předpokládám, že smlouva je součástí soudního spisu, a pokud ne, mohu poskytnout soudu kopii.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, zda si svědek myslí, že ve struktuře odborových organizací tím, že je ministerstvo informatiky zřizovatelem TESTCOMU, přísp. org., byla svědkova organizace jednoznačným způsobem nadřízenou organizací odborové organizace TESTCOM, svědek uvádí:

Nejsem specialista na pracovněprávní vztahy, ale chápal jsem to tak a bylo mi to tak prezentováno, že se na nás zaměstnanci, které jsem zde citoval, obrátili.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, zda podle jeho názoru by nebylo obvyklé, aby se na svědka obrátil předseda odborové organizace z TESTCOMU, příspěvkové organizace, a zda ví,kdo byl předsedou odborové organizace v TESTCOMU, svědek uvádí:

Nevím jestli předseda nebo ředitel, jak se ta funkce přesně jmenovala. Nevím, jestli to byla paní Jonášová, obrátili se na mě. Došli jsme k závěru, že došlo k nějakým nepravostem, tak jsme činili, jak jsme činili. Proč se na mě neobrátil pan XY, to nemohu vědět. Nevím, kdo byl předseda odboru a zda tam nějaký byl či nebyl.



Obžalovaný Mlynář bez dotazů.



Obžalovaní dotázáni dle § 214 tr. ř. a k možnosti vyjádřit se k výpovědi svědka uvádějí:

Obžalovaný Mgr. Chmelíček bez vyjádření a připomínek.

Obžalovaný ing. Novotný bez vyjádření a připomínek.



Obžalovaný Mlynář uvádí:

Chtěl bych navázat na to, co zde bylo řečeno v reakci pana Novotného, kdy řekl svědek Novák, že podle smlouvy postoupil TESTCOM servis provoz Portálu veřejné správy na nakladatelství Economia. Chtěl bych vysvětlit a zdůraznit, že takové tvrzení je zcela nepravdivé a nesmyslné. Portál veřejné správy je nadále garantován ministerstvem informatiky, smlouva s Economií se týká jedné jediné části Portálu veřejné správy, tj. obchodního věstníku. Toto tvrzení pana Nováka podle mého soudu jasně dokládá, že vůbec nechápe princip fungování Portálu veřejné správy. To dokládá i jeho další tvrzení, že hardware zajišťoval Český Telecom a tudíž nebyl důvod zakládat TESTCOM servis. Já i další svědci ve své výpovědi zde obsáhle vysvětlovali rozdíl mezi hardwarovou částí, kterou vydává Český Telecom na základě smluv a redakční částí, která je zcela jiného typu práce, než klasická informatická práce. Dále bych chtěl říci, že jsem se nikdy v době, kdy jsem byl ministrem informatiky, přes opakované žádosti nedozvěděl, kolik členů má odborová organizace zastupovaná panem Novákem a panem Sucharem. I přes opakované žádosti jsem nikdy nebyl pozván na jejich schůzi, abych s nimi mohl diskutovat. Dále bych chtěl říci, že dohodu o mimosoudním vyrovnání při pracovněprávním sporu s panem svědkem Novákem inicioval jeho advokátní zástupce, a to poté, co bylo zřejmé, že se soudní projednávání nemůže podle názoru obhájce pana svědka Nováka vyvíjet v jeho prospěch. Nejsem oprávněn zde zveřejňovat informace, které ve výpovědi pana Nováka zazněly, nicméně bych chtěl říci, že byl propuštěn z úřadu pro veřejné informační systémy před mým nástupem, tedy před vznikem ministerstva informatiky, a to pro hrubé porušení pracovní kázně a svůj pracovněprávní spor vyhrál na základě formální chyby zaměstnavatele, totiž že jeho výpověď neprojednal dopředu s odborovou organizací, neboť pan Novák jako předseda odborové organizace je takto chráněn zákoníkem práce. Čili nikoliv na meritu věci porušení pracovní kázně, která byla soudem konstatována, že k ní došlo, ale vyhrál na základě formálního sporu. Propuštění z ministerstva informatiky bylo v tomto bodě projednáno řádně s odborovou organizací a protože pan Novák byl propuštěn na základě velmi hrubého porušení pracovní kázně, falšování jedné úřední listiny o objektové bezpečnosti, jeho advokát nám navrhl smírné vyrovnání, na které jsme přistoupili.



K tomu svědek:

Chtěl bych soudu dát štos papírů, které dokladují to, co jsem říkal. Je mi to žinantní, ale musím se hrubě ohradit, jsme na půdě soudu, zde by se lhát nemělo, v životě pan Mlynář neprojevil sebemenší zájem o existenci odborů jako takových, natož aby se zúčastnil nějaké schůze. Dokonce musím říct, že když se stal ministrem a ještě než proběhlo stání o tom, že jsem to vyhrál, slyším o padělání listiny prvně a vyprošuji si to, abyste mě tak veřejně napadal. Pan Mlynář dokonce, ale na to nemám svědky, to bylo mezi čtyřma očima, když viděl, že mu odbory dělají problémy, tak jako radikální pravicový politik řekl, že on odbory žádné nechce a také se k nám podle toho choval. Dokonce, když jsme dojednali kolektivní smlouvu, tak jí odmítl v mé přítomnosti podepsat, abych ho snad něčím nenakazil. Vyprošuji si tyto invektivy ze strany obžalovaného. Zde je kopie smlouvy a je zde přesně napsáno „předmětem smlouvy je postoupení práv a povinností provozovatele Portálu veřejné správy,“ a je zde, že za to bude Economie TESTCOM servisu platit několik milionů ročně. O tom, že nebylo výběrové řízení, samozřejmě není řeč a o tom, že pan Mlynář věděl bezpochyby, jak se správně dělají výběrová řízení, svědčí to, že dva měsíce předtím už vše dělal se všemi náležitostmi tak, jak to má být, takže to byl zjevný úmysl nedělat výběrová řízení. Opakuji, mrzí mě, když ústavní činitelé neznají zákony a vysmívají se jim.



Svědek předkládá soudu k nahlédnutí kopii smlouvy o vydávání obchodního věstníku prostřednictvím Portálu veřejné správy uzavřenou mezi TESTCOM servisem, s.r.o., a Economií, a.s., dne 18.12.2003, s podpisy Economie, Mgr. Chmelíčka a ing. Novotného a dále výzvu více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky podle zákona č. 199/94 Sb. ze dne 24.10.2003 a další písemnosti.



Listiny předložené svědkem předkládají státnímu zástupci a stranám k vyjádření, zda budou založeny do spisového materiálu.



K žádosti státního zástupce se zakládá do spisového materiálu dopis obž. Mlynáře ze dne 19.1.2004 a ze dne 27.2.2004, výzva více zájemcům o veřejnou zakázku ze dne 24.10.2003 a písemnost autora ing. Aleše Moravce.



Podle § 213 odst.1 tr. ř. se stranám předkládají k nahlédnutí shora uvedené listiny.









Obžalovaný Mgr. Chmelíček uvádí připomínku:

Pan svědek zde ze smlouvy uzavřené s Economií pouze první větu. Druhá věta zní „Předmětem smlouvy je postoupení práv a povinností provozovatele Portálu veřejné správy..,“ ale věta pokračuje „..v části týkající se obchodního věstníku...“



Svědkovi se vrací listiny zbývající listiny, s tím, že si soud ponechá listiny, které označil státní zástupce.



Konstatuje se, že další dotazy na svědka nejsou.

Všichni obžalovaní dotázáni podle § 214 tr.ř. : Dále bez připomínek.

Svědek svědečné nežádá, vzdává se ho.



Svědkovi se na jeho žádost povoluje, aby zůstal přítomen v jednací síni i po dobu výslechu dalších svědků, jelikož byl jeho výslech ukončen.





Přistoupeno k výslechu svědka ing. Aleš Moravec, gen. na čl. 331, totožnost ověřena dle OP, který po poučení dle §§ 97, 95/2, 100/1,2, 101 tr. ř. a §§ 174 a 175 tr. zák. k věci uvádí:



Poučení jsem porozuměl, vypovídat budu. Nemám důvod odmítnou vypovídat. Nejsem v příbuzenském ani jiném poměru k obžalovaným.



Obhájce JUDr. Hochman uvádí:

Protestuji proti výslechu svědka Moravce, protože pan inženýr byl přítomen prvního dne hlavního líčení a zúčastnil se výslechu pana obžalovaného Mlynáře. Domnívám se, že z důvodů uvedených v trestním řádu není možný jeho výslech.



Státní zástupce uvádí:

Co se týče svědectví pana ing. Moravce, pokud vím, ing. Moravec byl sice přítomen v jednací síni, nicméně se jednalo o úvodní část, která se týkala pouze osobních údajů, takže se domnívám, že není důvod nevyslýchat svědka.



Předsedkyně senátu čte část protokolu o hlavním líčení ze dne 25.7.2006, konkrétně pasáž týkající se svědka ing. Moravce, kdy bylo na žádost JUDr. Sokola protokolováno, že svědek byl v jednací síni přítomen od 9.47 hod. do 10.09 hod.



Předsedkyně senátu zkonstatovala, že výslech svědka bude proveden a toto rozhodnutí stručně odůvodnila.



Přistoupeno k dotazům předsedkyně senátu:



K dotazu předsedkyně senátu, jak přišel svědek do kontaktu s celou věcí, kdo ho kontaktoval a z jakého důvodu, svědek uvádí:

Jako zastupitel hl. m. Prahy bylo o mě napsáno asi 300 zpráv v novinách, jak se zastáváme lidí a jak pracujeme, když je někdo šikanován. Vzhledem k tomu, že byl poté změněn zákon na 5 %, tak jsme dále nebyli zvoleni a založili jsme současně s Plzní a Ostravou Občané za svá práva, občanské sdružení, které právě mělo na starosti šikanování lidí, jejich ochranu a ochranu různých jiných aktivit. Vzhledem k tomu, že mě lidé po Praze dost znali, tak se na mě zaměstnanci jak TESTCOMU, tak zaměstnanci ministerstva informatiky, obrátili s tím, že se tam dějí nějaké nezákonnosti, což byl počátek při přestavbě toho 5. – 6. patra. Bylo tam utraceno 12 milionů a rozhodnutím ÚOHS bylo zjištěno, že nebylo udělané výběrové řízení a bylo rozhodnutí, že to bylo nezákonné a ministerstvo zaplatilo pokutu 30.000,- Kč. Potom, co jsme dostali do ruky různé listiny, smlouvy a faktury, jsme zjistili, že to odporuje zákonu a proto jsme se s nimi radili, co máme dělat dál.



K dotazu předsedkyně senátu, co je mu známo o založení TESTCOM servisu, s.r.o.,svědek uvádí:

To jsme dostali faktury - převod 7,5 milionu Kč a založení společnosti, smlouvy s Economií, různé dopisy, které psaly odbory vedení, co psala paní ing. Jonášová vedení TESTCOMU, co psal ministr Sobotka panu ministrovi Mlynářovi, co psalo ministerstvo financí, vedoucí odboru ministerstva financí paní Vilhelmová, na TESTCOM,příspěvkovou organizaci. Dopis tehdejšího ministra Sobotky je datován 4.prosince 2003.V té době jsme ještě nic nečinili, jen jsme se divili, že toto oni dělají. Až potom, když se 5.1.2004 zeptali odbory, co je s tou Economií a TESTCOM servisem, s.r.o., a jaké jsou vztahy, tak bylo napsáno 19.ledna 2004, že rozhodlo vedení ministerstva, že to je v pořádku, a že smlouvy jsou v pořádku. Z toho důvodu jsme se potom po dohodě našeho výboru rozhodli, že podáme trestní oznámení, to bylo 27. ledna 2004, ale až po těchto všech okolnostech.



K dotazu předsedkyně senátu, když svědek uváděl, že se na něj obraceli zaměstnanci ministerstva informatiky a příspěvkové organizace TESTCOM, koho tím svědek rozumí, svědek uvádí:

Byla pořádána velká schůzka v restauraci, tam přišlo asi 12 nebo 14 lidí, zaměstnanců, i tam byl bývalý ředitel TESTCOMU, příspěvkové organiace, pan Hochman, plus ostatní inženýři, co tam pracovali a zaměstnanci ministerstva.



K dotazu předsedkyně senátu, o koho se konkrétně jednalo, pokud jde o zaměstnance z ministerstva informatiky, svědek uvádí:

Například předseda odborů. Všechny je neznám, předseda odborů tam byl v každém případě. Dále paní ing. Jonášová, její manžel, potom pan ředitel Hochman a potom tam bylo x lidí, od nich jsem žádné občanky nevybíral. Byla tam družná rozprava. Dostali se nám do rukou informace, faktury apod.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je v současné době vedeno proti svědkovi nějaké trestní stíhání, svědek uvádí:

Ne. O ničem nevím. Jednou v květnu na mě bylo podáno trestní oznámení od nějakého pana profesora, který řekl, že jsem ho falešně obvinil v kauze, kdy měl pobírat nějaké peníze od ministerstva informatiky, případně od pana ministra Mlynáře. Policii jsem to vysvětlil tak, že jsem ho nikdy nemohl obvinit, protože daně neznám, bylo to stornované. Pokud jde o TESTCOM servis, nikoliv. Dvakrát nebo třikrát jsem byl na policii za účelem podání výpovědi v postavení svědka ohledně skutečností, které jsem uváděl v souvislosti s fakturami a listinami.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byl svědek někdy sám zaměstnán na ministerstvu informatiky, svědek uvádí:

Ne. Jsem ekonom a chemik.



Senát bez dotazů.



Přistoupeno k dotazům státního zástupce:



K dotazu státního zástupce, zda svědek někdy zaznamenal v průběhu rozhovorů ze stran zaměstnanců ministerstva informatiky zmínku o tom, že se očekávají nějaké finanční příjmy z provozu Portálu veřejné správy, svědek uvádí:

Měli jsme v ruce smlouvu s Economií, která byla podepsána 18.12.2003. Tam bylo jasně řečeno, že ročně bude TESTCOM servis, s.r.o., fakturovat 20 milionů Kč Economii, tzn. za dobu trvání voleb do června 2006 by to mělo činit za 2,5 roku 50 milionů Kč. Měsíčně se měla faktura pohybovat ve výši 1,66 milionů Kč. Co se týče doby předtím, to nemůžu vědět, protože jsem tam nebyl zaměstnán a vím, že smlouva byla až 18.prosince 2003. Byla uzavřená až potom, co ministr Sobotka a paní ing. Vilhelmová napsali na TESTCOM,příspěvkovou organizaci a panu ministru Mlynářovi, že to bylo nezákonně založené. Teprve potom udělali smlouvu s Economií. Až potom asi šly peníze, protože já faktury neviděl, já neviděl výpis z účtu. Co jsem se dozvěděl z policejních výslechů, tak tam bylo, že oni poslali dvě faktury po 1,66 milionech a ty si dali na účet. Jinak mohu podotknout, že v roce 1995 vznikl ten samý případ, kdy veškeré peníze dopravního podniku, který je 100 % vlastněn obcí Praha, ptali jsme se, čí jsou ty peníze, když tam přijdou nějaké jiné, ne přímo dotace. Ministr financí, resp. jeho náměstek nám napsal, že veškeré peníze, které přijdou na účet společnosti, i když je 100 % vlastněna obcí nebo státem, jsou peníze společnosti a rozhoduje o nich pouze ten, kdo ve společnosti je. Z tohoto výkladu jsme vycházeli. Dopis je z 9. října 1995 a ten říká, jak to vlastně je s financemi, které jdou na účet soukromé společnosti. O penězích, které tam jsou, rozhoduje pouze těch 5 lidí, kteří jsou ve společnosti zapsáni, tzn. 2 jednatelé a 3 lidé z dozorčí rady.



Přistoupeno k dotazům obhájců:



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda svědek ví, kdo byl majitelem TESTCOM servisu, s.r.o., svědek uvádí:

Byla tam paní ing. Bérová, pan Frankl, pan ministr Mlynář a dva jednatelé – pan ing. Vít a pan Chmelíček. Těchto 5 lidí bylo společníky, jsou zapsaní v obchodním rejstříku a v notářském zápisu, který byl z 30.9. nebo kdy sepsán.



JUDr. Hochman bez dotazů.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda svědek někdy viděl výpis z obchodního rejstříku společnosti TESTCOM servis, s.r.o., kde by byli jako společníci napsány ty osoby, o kterých svědek hovořil, svědek uvádí:

Ne. Viděl jsem notářský zápis, kde je zapsán v dozorčí radě pan ministr Mlynář. Viděl jsem výpis z obchodního rejstříku, kde jsou jako dva jednatelé, neříkám, že jsou společníci. To byla chyba, co jsem říkal. V notářském zápisu jsou uvedeni jako dva jednatelé pan ing. Novotný a pan Chmelíček a jako dozorčí rada pan ministr Mlynář, pan Frankl a paní ing. Bérová, takže to nejsou společníci, abych to uvedl na pravou míru. Těchto pět lidí rozhoduje o penězích, co na účet přijdou, podle ministerstva financí. Společníkem pravděpodobně byl ten TESTCOM, příspěvková organizace, který do toho vložil těch 7,5 milionu Kč. Ale ten o penězích nerozhodl.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda se svědek podle svého právního přesvědčení domnívá, že vedení společnosti je oprávněno nakládat s penězi společnosti bez ohledu na zájmy jejího společníka, svědek uvádí:

Podle výkladu náměstka ministra financí to tam přesně je.



Přistoupeno k dotazům obžalovaných:



Obžalovaný Mgr. Chmelíček bez dotazů.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, když svědek uváděl, že viděl fakturu na 7,5 milionu Kč, jak vypadá z ekonomického pohledu svědka faktura taková, jako doklad, svědek uvádí:

Viděl jsem výpis z účtu a tam byl převod 7,5 milionu z TESTCOMU na TESTCOM servis.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, když svědek uváděl, že podle smlouvy s Economií se fakturovalo 1,66 milionu měsíčně, a že se to dozvěděl svědek od policie, zda se k tomu může vyjádřit, svědek uvádí:

Dostal jsem obžalobu od policie, kdo mi jí dal, nevím. Abych to přesně uvedl, jedná se o návrh na podání obžaloby. Tam bylo napsáno, že dvakrát fakturovali 1,66 milionů. Faktury jsem neviděl, kdybych je viděl, byl bych raději.



K dotazu obžalovaného Mlynáře, když svědek uvedl, že dostal návrh na obžalobu, aby popsal okolnosti, za kterých jí dostal, svědek uvádí:

Vzhledem k tomu, že jsme žádaní, tak mi to přišlo. Máme svou adresu sdružení a na tu adresu přišel tento návrh na obžalobu. Bylo to anonymní.



K dotazu obžalovaného Mlynáře, kdy svědek dne 25.7.2006, první den zahájení hlavního líčení, v televizi Prima ve Zpravodajském deníku na adresu tří obviněných řekl: „Za ty první tři měsíce dostali do kapes 6,3 milionů Kč,“ aby se k tomuto vyjádřil, svědek uvádí:

To nebylo 6,3 milionů Kč. TESTCOM servis, s.r.o., obdržel celkem 13,7 milionů Kč. Z toho 7,9 milionů Kč zůstalo na účtu, tzn. o 400.000,- Kč více tam zůstalo, než tam bylo vloženo a rozdíl mezi 13,6 a 7,9 dělají peníze, které zůstaly na účtu společnosti TESTCOM, s.r.o.



K dotazu obžalovaného Mlynáře, z čeho svědek toto tvrzení dovozuje, svědek uvádí:

Dovozuji to z faktur, když jste fakturovali 2,9 milionů Kč plus 2x po 1,6 milionech Kč, to když si spočtete, tak je to 6,3 milionů Kč, něco se utratilo za různé služby a za režii společnosti a něco šlo do Capitol Internet Publishet a tam ty peníze někde skončily. Co já vím, kam potom šly.



K dotazu obžalovaného Mlynáře, z čeho svědek usuzuje, že si oni tři obžalovaní rozdělili do kapes 6,3 milionů Kč, svědek uvádí:

Do svých kapes ne. Já říkám 5,3 milionů Kč, ty se ztratily neznámo kde. Já nevím, kam zmizely. Myslel jsem, že to vyšetří policie. Pokud je známo, vy jste neměli žádné zaměstnance. Vy jste to museli převést na Capitol Internet Publisher a jestli ten vám to vyplácel nebo kam peníze šly, to jsem myslel, že se vyšetří jak policejně, tak soudně.



K dotazu obžalovaného Mlynáře, když svědek před soudem uvádí, že Capitol Internet Publisher vyplácel obž. Chmelíčka, zda se k tomu může vyjádřit, svědek uvádí:

To neříkám. To jsem se přeřekl, ale peníze tam někde zůstaly a to se mělo vyšetřit.



K dotazu obžalovaného Mlynáře, když svědek uvedl, že si oni tři obžalovaní rozdělili 6,3 milionů Kč, jak na to přišel, svědek uvádí:

13,6 milionů Kč přišlo na účet TESTCOM servis, s.r.o. Z toho zůstalo 7,9 milionu Kč, což bylo o 400.000,- Kč více, než byl vklad původní. Zbytek šel do různých plateb, na odměny pánů jednatelů, i když některé nezákonně, a zbytek šel do toho CIP. Co s tím bylo, nevím. Pravda je ta, že jestli vám to dali, to není známo. Kam se peníze dostaly, to nikdo neví.



Obžalovaní dotázáni dle § 214 tr. ř. a k možnosti vyjádřit se k výpovědi svědka uvádějí:

Všichni obžalovaní bez dalšího vyjádření a připomínek.



Konstatuje se, že další dotazy na svědka nejsou.

Svědek svědečné nežádá, vzdává se ho.



Prohlášeno

usnesení



V 10.35 hod. se hlavní líčení přerušuje na dobu 15 minut.

V 10.50 hod. pokračováno v přerušeném hlavním líčení.





Podle § 213/1 tr. ř. se čtou listinné důkazy ze svazku č. 3, a to:

- zprávy Ministerstva financí ČR na čl. 578 – 580

- zprávy Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu na čl. 605, 607

- jmenovací dekret do jmenování funkce ředitele Mgr. Chmelíčka a do jmenování funkce náměstka ministra na čl. 618 – 619

- notářský zápis ze dne 30.9.2003 na čl. 620 – 623

- rozhodnutí č. 386 z roku 1992 čj. 521425/92-42 na čl. 624

- zřizovací listina přísp. org. TESTCOM na čl. 625 - 632

- stanovy TESTCOM servis, s.r.o. na čl. 633 – 638.

Obžalovaní dotázáni dle § 214 tr. ř.: Bez vyjádření a připomínek.



Podle § 213/1 tr. ř. se dále čte:

- smlouva o zajištění činnosti Portálu veřejné správy v úředně ověřené kopii na čl. 2.448 – 2.457

- pověření k převzetí a provozování Portálu veřejné správy z 31.10.2003, úředně ověřená kopie na čl. 2.458

- prohlášení ze dne 31.10.2003 na čl. 2.459

- smlouva o poskytování právní pomoci na čl. 651 – 652 a dohoda o zrušení smlouvy o poskytování právní pomoci na čl. 653

- mandátní smlouva ze dne 1.12.2003 na čl. 654 – 657.

Obžalovaní dotázáni dle § 214 tr. ř.: Bez vyjádření a připomínek.



Prohlášeno

usnesení



Ve 12.00 hod. se hlavní líčení přerušuje na dobu 1 hodiny.

Ve 13.00 hod. pokračováno v přerušeném hlavním líčení.



Konstatuje se, že došlo ke změně na straně obhájců – obž.Mgr.Chmelíčka bude nadále obhajovat Mgr. Alena Haplová, průkaz ev. č. ČAK 11066, zakládá substituční plnou moc udělenou dne 23.10.2006 Mgr. Hanzlíkem a dále obž. Vladimíra Mlynáře bude nadále obhajovat JUDr. Iva Průšová, průkaz ev. č. ČAK 09886, s tím, že substituční plnou moc podepsanou JUDr. Tomášem Sokolem, dodá do spisu během dnešního nebo následujícího dne.

Rovněž konstatováno, že dotčení obžalovaní souhlasí se substitucí svých obhájců.



Přistoupeno k výslechu svědka ing. Pavel Prouza, gen. na čl. 383, totožnost ověřena dle OP, který po poučení dle §§ 97, 95/2, 100/1,2, 101 tr. ř. a §§ 174 a 175 tr. zák. k věci uvádí:



Poučení jsem porozuměl, vypovídat budu. Nemám důvod odmítnout vypovídat. Nejsem v příbuzenském ani jiném poměru k obžalovaným.



Nastoupil jsem do TESTCOMU v září 1993 do funkce vedoucího oddělení financování a rozpočtu s tím, že v říjnu 2000, tři měsíce předtím, odešla vedoucí ekonomického úseku, jsem nastoupil do funkce vedoucího úseku, byl jsem jmenován. Původně jsem měl na starost oddělení rozpočtu a financování. Když jsem odešel z funkce vedoucího rozpočtu a financování, tak nebyla obsazena tato funkce, já jsem jí potom vedl sám, už jako vedoucí ekonomického úseku. Spadalo pode mě toto oddělení, pak oddělení obchodně-provozní a oddělení účetnictví. Nevím přesně, jestli to jmenuji úplně správně.



Přistoupeno k dotazům předsedkyně senátu:



K dotazu předsedkyně senátu, kdo byl jeho přímým nadřízeným v této funkci, svědek uvádí:

Pokud jde o funkci vedoucího ekonomického úseku, tak nade mnou byl ředitel příspěvkové organizace TESTCOM ing. Hochman.



K dotazu předsedkyně senátu, zda svědek v té době zastával nejvyšší funkci, pokud jde o rozpočtování a financování, svědek uvádí:

Něco v úrovni finančního ředitele, obdobná funkce, tam se to jmenovalo vedoucí ekonomického úseku.



K dotazu předsedkyně senátu, jak dále pokračovalo zaměstnání svědka u TESTCOMU, svědek uvádí:

Byl jsem v této funkci s tím, že 29. září 2003 jsem byl odvolán z funkce vedoucí ekonomického úseku a z funkce vedoucí oddělení rozpočtu a financování. Vzápětí mi bylo předloženo i rozvázání pracovního poměru z důvodu, že pro mě nebylo údajně žádné místo, ve kterém bych se mohl uplatnit. Tenkrát jsem si nemyslel, že tam určitě to místo nebylo, protože pokud vím, tak nemusí toto místo odpovídat vzdělání buď vysokoškolskému nebo středoškolskému, ale mělo mi být nabídnuto nějaké místo, ale já jsem toto nerozporoval, protože jsem ani neměl potřebu dál pracovat. Jsem takový, že bych se tam stejně neshodl s novými lidmi, kteří tam nastoupili.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o obsazení svědkova místa, zda obsadil někdo toto místo, svědek uvádí:

Byl jsem odvolán k 1.říjnu 2003, pak už jsem byl jen ve výpovědi s tím, že v době od listopadu nastoupila nová vedoucí ekonomického úseku. Potom se funkce sloučily, vedoucí ekonomického úseku a vedoucí provozně-technického úseku pod jednu osobu. Ale v té době to zůstalo měsíc neobsazené.







K dotazu předsedkyně senátu, zda je svědkovi něco známo o založení společnosti TESTCOM servis, s.r.o., svědek uvádí:

To jsem ještě byl pracovníkem TESTCOMU, ale byl jsem již ve výpovědi a docházel jsem na pracoviště, i když jsem už neměl svůj stůl. Stavoval jsem se na úseku ekonomickém a tam mi sdělila ing. Jonášová, že byla založena tato společnost TESTCOM servis, s.r.o. Toto jsem s ní konzultoval, říkal jsem, že dle mého přesvědčení, které vyplývá ze zákona č.219/2000 Sb., nemůže příspěvková organizace založit nějakou společnost s ručením omezeným, pokud vím, mohlo jí založit ministerstvo informatiky, ale pouze akciovou společnost, ale tato akciová společnost se mohla založit pouze se souhlasem vlády. Následně jsem se dozvěděl, že po založení této společnosti s.r.o. byly z rezervního fondu TESTCOMU převedeny prostředky ve výši 7,5 milionu Kč s tím, že jsem také říkal, že je to rozhodně v rozporu se zákonem, protože co já vím, o rezervním fondu je povinna každá organizace rozpočtovat a pokud toto není uvedené v rozpočtu, tak nelze v průběhu roku tento rozpočet používat, používat rezervní fond. Zadruhé tento účel byl naprosto nestandardní.



K dotazu předsedkyně senátu, když svědek uváděl, že se dozvěděl až od ing. Jonášové o založení společnosti TESTCOM servis, s.r.o., zda měl ještě předtím informace o tom, že se nějaké založení chystá, že jsou nějaké úvahy, příp. zda svědek ze své pozice byl kontaktován tehdy novým ředitelem Mgr. Chmelíčkem, aby o této odborné záležitosti nějak komunikovali, svědek uvádí:

Co se týká této společnosti, to jsem nevěděl. Věděl jsem jen od pana ing. Novotného, že je možné získat nějaké prostředky v rozsahu cca 40 milionů Kč ročně v průběhu 4 let, ale nevěděl jsem, na co budou použity nebo nebudou použity. Sám osobně jsem byl přesvědčen, že pan Mgr. Chmelíček rozhodně do TESTCOMU nešel z toho důvodu, jak uváděl pan bývalý ministr Mlynář, že je jeden z nejlepších a vysoce schopných manažerů, a že zabezpečí manažerskou činnost, která jediná byla jaksi hodnocena částečně negativně z pozice ministra, takže pan Chmelíček bude mít na starosti jen a pouze zakázky a jejich získávání. Potom někdy v srpnu roku 2003 si mě pan Mgr. Chmelíček pozval, ještě tam seděl pan ing. Novotný, s tím, že mi řekl, že se tak nějak prapodivně usmívám s tím, proč tomu tak je, jestli si myslím, že budou nějaké zakázky a sám mi osobně řekl, že žádné zakázky nebudou, abych si nemyslel, že nějaké zakázky budou. Můj osobní názor tenkrát byl, vzhledem k tomu, že jeho jediná úloha byla shánět zakázky, když už se dozvěděl při jednáních, že zakázky nebudou, takže by měl asi pravděpodobně rezignovat. To je můj osobní názor. Proto si myslím, že v původní fázi za tím rozhodně nestál, v tom bylo něco jiného a později se to tak i ukázalo.



K dotazu předsedkyně senátu, když svědek hovořil o představě příjmů zhruba 40 milionů Kč, aby uvedl, kdo mu tuto představu prezentoval, svědek uvádí:

Už jsem říkal, že mi to říkal pan ing. Novotný. Nikdo jiný u toho nebyl přítomen, to bylo u něj v kanceláři.



K dotazu předsedkyně senátu, na základě čeho tak ing. Novotný dovozoval, zda to bylo na základě nějakého osobního názoru nebo na základě vypracovaného projektu, nějaké studie, svědek uvádí:

Předpokládám, že když tuto informaci říkal, že musel vědět, z čeho to pramení. Žádnou studii jsem neměl k dispozici a ani mi nebyla poskytnuta, bylo to jen takové mluvení mezi čtyřma očima, že něco takového může být.



K dotazu předsedkyně senátu, zda lze toto konstatování ing. Novotného nějak časově zařadit, svědek uvádí:

Nedlouho po jeho nástupu, v průběhu července 2003.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o další hovory na toto téma, zda se poté ještě nějaké vyskytly, svědek uvádí:

Potom jsem o tom nemluvil s ing. Novotným ani s panem Mgr. Chmelíčkem, ale je fakt, že občas jsme se vídali s později propuštěnými pracovníky. Ti mi toto potvrdili, že s nimi bylo v širší míře toto obdobně konzultováno. Nebyl jsem osobně při tom, abych to řekl současně s nimi.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o hospodaření příspěvkové organizace a nakládání s majetkem, jakými zákony se příspěvková organizace v době působení svědka řídila, svědek uvádí:

Pokud jde o rok 2001 a následující, tak to byl zákon č. 218/2000 Sb., do té doby byla platná tzv. 203 o hospodaření příspěvkových organizacích. Co se týká nakládání s majetkem, tak návazně to byl zákon č. 219/2000 Sb., o nakládání s majetkem státu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda k těmto zákonům existovaly nějaké prováděcí vyhlášky, svědek uvádí:

Co se týká hospodaření, neuvědomuji si, co se týká financování, tak tam existují obecně platné zákony o účetnictví. Jinak ne.



K dotazu předsedkyně senátu, zda po nástupu obžalovaných ing. Novotného a Mgr. Chmelíčka do TESTCOMU svědek sám s nimi měl nějaké rozhovory o tom, jaké jsou možnosti financování v rozpočtové organizaci, jakými zákony či vyhláškami se řídí příspěvková organizace, jaké jsou meze nakládání s majetkem, svědek uvádí:

Nebyl vůči mně vznesen žádný dotaz, i když v průběhu různých jednání mi připadalo, že třeba ing. Novotný není příliš obeznámen s rozdílem mezi zákonem o platu a zákonem o mzdě, protože tam v pozadí kolovalo, a pramenilo to z pozadí TESTCOMU, že pravděpodobně jak přišel ing. Novotný z televize, tak byli odměňováni podle jiného zákona a byly stanovené mzdové prostředky na základě limitu. Pokud se tento limit nevyčerpal, tak se musel vracet státu. U nás vzhledem k tomu, že příspěvek od nadřízených orgánů - čili dotace - nebyla větší než stanovené mzdové prostředky, tak nebylo nutné se řídit stejným zákonem, ale řídili jsme se jiným zákonem o mzdě a měli jsme stanovené vlastní mzdové směrnice. Říkám to proto, že kolovalo také to, že bychom v předchozím roce ušetřili proti rozpočtu asi 3 - 4 miliony na mzdách. Ušetřilo se to proto, že se plánovala průměrná mzda proti průměrné mzdě, proti počtu pracovníků, takže když bylo méně pracovníků, zákonitě jsme ušetřili mzdové prostředky. Zaslechl jsem, že „Prouza něco udělal se třemi miliony a nikde se neví, kde se vytratily“. Proto jsem si myslel, že v této oblasti není, co se týká zákona o mzdě a zákona o platě, příliš obeznámen. Ale nebylo to to, co jste se mě ptala zezačátku, že by přišel a zeptal se jak je to, proč se toto řídí tím a toto zase tím.



K dotazu předsedkyně senátu, zda z hlediska svého zařazení v TESTCOMU měl svědek nějakou povinnost či oprávnění podepisovat účetní schválení operací, svědek uvádí:

Měl jsem podpisové právo jako příkazce operací, takže jsem potom podepisoval při elektronickém zpracování faktur. Nepodepisoval jsem, ale schvaloval. Byla to fakturace.



K dotazu předsedkyně senátu, zda ještě někdo se svědkem účetní operace tehdy schvaloval, svědek uvádí:

Někdo je zpracovatel, ten zadával faktury a já jsem potvrzoval správnost těchto faktur.



K dotazu předsedkyně senátu, když byl svědek odvolán ze svých funkcí koncem září 2003, zda došlo k nějakým změnám v tomto směru, svědek uvádí:

Byl jsem odvolán z funkce a už jsem nevykonával nic. Dne 29.9.2003 jsem byl odvolán z funkce s tím, že 30.9.2003 jsem měl v této funkci končit. Měl jsem předat protokol u všeho, co existuje, což jsem uskutečnil někdy daleko později, protože jsem chtěl srovnat tyto věci, aby tam po mně něco k 30.9.2003 nezůstalo, protože jsem neměl tu jistotu, že by se mohlo něco stát, co by se stát nemělo. Chtěl jsem to ukončit 30.9.2003 a pak jsem teprve zpracovat protokol, což jsem předal panu ing. Novotnému, když to ještě předtím v pátek dopoledne urgoval pan Mgr. Chmelíček.



K dotazu předsedkyně senátu, zda lze říci, že po 1.10.2003 svědek už se schválením jakýchkoliv fakturací neměl nic společného, svědek uvádí:

Rozhodně ne.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud svědek hovořil o prostředcích z rezervního fondu – o částce 7,5 milionu Kč, zda za situace, kdy by byl nadále ve funkci a pokud by 7,5 milionu Kč bylo možné z rezervního fondu použít, zda by šla tato účetní operace přes svědka, zda by jí on musel schvalovat, svědek uvádí:

Nedlouho předtím se podepisovala smlouva s KB, kde jsem měl podpisové právo myslím ještě já, měl ho dále nově pan ing. Novotný a pan Mgr. Chmelíček, takže by nemusela jít přese mě.



K dotazu předsedkyně senátu, jak tomu bylo v případě schválení účetní operace a nikoli ohledně podepisování příkazu k úhradě, o němž svědek vypovídá, svědek uvádí:

Vzhledem k tomu, že účtárna spadala pod vedoucího ekonomického úseku, určitě bych o tom věděl. Vyjadřoval bych se k tomu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je svědkovi něco známo o existenci dozorčí rady TESTCOMU, příspěvkové organizaci, svědek uvádí:

Nic. Vím, že existovala, nebyla povinnost zřizovat v TESTCOMU dozorčí radu, ale existovala. Řekl bych, že potom nějak ustupovala, přestala se scházet. Někdy v letech 1993 – 1994 a následujících fungovala, víc by věděl pan ing. Hochman.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má svědek povědomí o tom, zda TESTCOM, příspěvková organizace, zajišťovala provoz jiného portálu než Portálu veřejné správy, pro někoho jiného, svědek uvádí:

Nevím.



Přistoupeno k dotazům členů senátu:



K dotazu člena senátu ing. Kouby, jaký byl důvod svědkova propuštění, svědek uvádí:

Já jsem neměl uvedené důvody v rozvázání pracovního poměru. Důvod byl, že jsem byl odvolán z funkce s tím, že pro mě není jiné pracovní uplatnění v TESTCOMU. Bylo to 10 let a kousek, nastoupil jsem v roce 1993, v roce 2003 jsem byl odvolán.



Senát dále bez dotazů.









Přistoupeno k dotazům státního zástupce:



K dotazu státního zástupce, aby svědek specifikoval předmět své činnosti v TESTCOMU, příspěvkové organizaci, v příslušném období, kdy působil jako vedoucí, svědek uvádí:

Zabýval jsem se samozřejmě sestavením rozpočtu, rozepisováním rozpočtu na jednotlivé úseky, na jednotlivá oddělení. Také část mzdové problematiky zůstala pouze u vedoucího oddělení. Vím, že se dělala různá ekonomická pravidla pro hospodaření, určitě se pracovalo na koupi příslušného softwaru tak, aby odpovídaly jednotlivé moduly pro rozpracování na jednotlivé zakázky, pro rozpracování na jednotlivá oddělení.



K dotazu státního zástupce, co se týče svědkova pracovního zařazení, zda si svědek vzpomene, zda byl někdy ze strany vedení upozorněn na nějaký svůj nedostatek, svědek uvádí:

Neuvědomuji si, ani za dob „starého a nového“ vedení, že by mi někdo říkal do očí, že dělám něco špatně, kromě toho, jak jsem zde naznačoval to s těmi zakázkami.



K dotazu státního zástupce, co se týče setkání svědka s obžalovaným ing. Novotným, zda zaznamenal důvod, proč za ním ing. Novotný přišel, svědek uvádí:

To si teď neuvědomuji, jestli to třeba nebylo v souvislosti s tím, že mi dával kopii jmenování pana Mgr. Chmelíčka náměstkem ministra informatiky. Byl tam jistý problém, který je také někde uváděn, problém s používáním služebního automobilu pro soukromé účely, které může používat snad podle zákona č. 10/1993 Sb. pouze ministr a náměstek ministra.



K dotazu státního zástupce, jaké bylo resumé ohledně finanční částky, zda se shodli či nikoliv, svědek uvádí:

Pokud mluvíte o 40-ti milionech Kč, dostal jsem to jako informaci a reagoval jsem na to akorát tak, že by bylo dobré, kdyby byl nějaký přínos, ale nevěděl jsem, z čeho bude pramenit tato částka.



Přistoupeno k doplňujícím dotazům předsedkyně senátu:



K doplňujícímu dotazu předsedkyně senátu ohledně 40-ti milionů Kč, jako přínos pro koho to bylo svědkovi prezentováno, svědek uvádí:

Pro příspěvkovou organizaci.



K dalšímu doplňujícímu dotazu předsedkyně senátu, zda bylo svědkovi popsáno, z čeho přínos má plynout nebo mu bylo jen řečeno, že se očekává přínos 40 milionů pro TESTCOM, svědek uvádí:

Že lze uskutečnit, ale na základě čeho, jakým způsobem, to jsem nevěděl. Věděl jsem akorát o této částce.



Přistoupeno k doplňujícím dotazům státního zástupce:



K doplňujícímu dotazu státního zástupce, zda v této souvislosti bylo zmíněno, že to má jít z provozu Portálu veřejné správy, či odjinud, svědek uvádí:

Ne. Bylo to někdy v červenci, takže jsem o Portálu veřejné správy nevěděl. Nemohlo to tak být.





K doplňujícímu dotazu státního zástupce, zda tuto informaci obdržel od obžalovaného ing. Novotného, nebo od někoho jiného, svědek uvádí:

Nevěděl jsem to. Věděl jsem o Portálu až daleko později, ani mi nikdo nenaznačoval něco takového.



Státní zástupce navrhuje, aby byla svědkovi přečtena část jeho výpovědi z přípravného řízení.



Podle § 211/3a tr. ř. se čte část výpovědi svědka ing. Prouzy na čl. 386 nahoře.



K odstranění rozporu svědek uvádí :

Určitě jsem to při výpovědi v přípravném řízení dal dohromady, s tím, že se později o tom Portálu mluvilo. V červenci 2003, když jsem se dozvěděl o 40-ti milionech x 4, jsem nevěděl, že je to z titulu Portálu veřejné správy.



K doplňujícímu dotazu předsedkyně senátu k uvedenému rozporu, proč v přípravném řízení uváděl, že to je z titulu Portálu veřejné správy, svědek uvádí:

Možná, že jsem to špatně pochopil. Neuváděl jsem tam asi, že se jednalo o červenec. Dozvěděl jsem se o tom později, až po červenci. Při výpovědi, o které jsem mluvil teď, že jsem se to dozvěděl poprvé v červenci, jsem nevěděl, že se to týká Portálu veřejné správy. Později už jsem o tom věděl.



K doplňujícímu dotazu předsedkyně senátu, když svědek zmiňoval období následujících 4 let, co znamenají 4 roky, z čeho to vyplývá, svědek uvádí:

Vzal jsem to z ústní informace. Řekl mi, že po 4 roky by mohlo přijít do TESTCOMU ročně 40 milionů Kč. Proč jsou to 4 roky, to nevím. Pak jsem slyšel, že celkově to mělo být 160 milionů.



Přistoupeno k dotazům obhájců:



Obhájkyně Mgr. Haplová bez dotazů.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, zda svědek uváděl 160 milionů, svědek uvádí:

Teď jsem říkal 4 krát, tj. 160 milionů.



Obhájkyně JUDr. Průšová bez dotazů.



Přistoupeno k dotazům obžalovaných:



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, zda v době svého působení na pozici vedoucího ekonomického úseku byl ve svědkově kompetenci i rozpočet, svědek uvádí:

Ano, jistě.



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, jaký byl rozpočet za doby svědkova působení, svědek uvádí:

Co pamatuji, tak rozpočet byl jednou mírně ztrátový - tj. zpětně 10 let, a jednou - za rok 2002 byl také ztrátový. Jinak byl ziskový.



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, zda si svědek pamatuje, jaká ztráta byla, svědek uvádí:

Kolem 2,5 - 3 milionů Kč.



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, zda vždy byl nadřízený svědka s jeho prací spokojen a jestli není v personálním spise nějaká výtka, která by byla od bývalého ředitele Hochmana, svědek uvádí:

Nejsem si vědom, že by něco takového bylo.



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, zda v době působení svědka na pozici vedoucího ekonomického úseku byl v TESTCOMU interní audit a jestli svědek považoval za nutné, aby tam vůbec takový byl, svědek uvádí:

Předpokládal jsem, že se bude muset zřídit v souvislosti se zákonem č. 320 a prováděcí vyhláškou č. 416, ale nebyl.



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, kde svědek pracuje a jako co :



Svědek předsedkyní senátu poučen o svém právu odmítnout na otázku odpovědět,, neboť jde o sdělení osobních údajů, které s projednávanou věcí nesouvisí



Svědek uvádí: Na tuto otázku nebudu odpovídat.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, aby svědek ještě jednou ozřejmil schůzku o 40-ti milionech x 4, svědek uvádí:

Samozřejmě, že kdyby někdo přišel s tím, že je něco reálně podložené nějakými předběžnými smlouvami, tak by mě to určitě muselo zajímat.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, když svědek uvedl, že po založení s.r.o. bylo odčerpáno z rezervního fondu 7,5 milionu Kč, zda má svědek tuto informaci doloženou nebo vychází z nějakého odhadu, svědek uvádí:

Pokud vím, jak funguje zakládání společnosti, tam musí být minimálně 100.000,-Kč, pokud jde o s.r.o. Druhá věc je, že zmíněnou částku nemám papírově doloženou, ale mluvil jsem o ní, protože jsem to viděl na stole u ing. Jonášové. Dokonce jsem s ní mluvil o tom a říkal jsem, ať si nechá dát příkazem to, že to má zaplatit.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, když svědek uváděl, že má znalost zákona co se týče platu a mzdy, zda si myslí, že Česká televize vrací něco do státního rozpočtu, svědek uvádí:

Nevím, jestli vrací, ale rozhodně to vyplývalo z toho, že má samostatný zákon. Pravděpodobně to tak je, protože jiné organizační složky státu a příspěvkové nebo rozpočtové organizace to tak dělají. Mně bylo nepochopitelné, proč se objevila mezi lidmi tato informace.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, zda tato zmínka nebyla náhodou v souvislosti povýšit přerozdělené odměny hospodářského výsledku v době, kdy situace organizace vypadala tak, že se dostane do záporných čísel, svědek uvádí:

To tak vůbec nevypadalo, měli jsme to pečlivě spočítané a toto rozdělení se netýkalo hospodářských výsledků, to jste možná později rozdělovali, ale toto byly pololetní odměny.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, zda v průběhu fiskálního období 2002 nerozdělovali peníze z hospodářských rezerv, svědek uvádí:

Vy jste ale nespecifikoval, o kterém roce mluvíte. Já mluvím o roce 2003.







K dotazu obžalovaného ing. Novotného, když svědek uváděl, že spolurozhodoval i o informačním systému Scala, zda při aplikaci obdrželi všechny zákonné normy, svědek uvádí:

Nevím, z čeho čerpáte, že jsem rozhodoval nebo spolurozhodoval. Rozhodování bylo na vedení příspěvkové organizace TESTCOM a v té době, kdy se aplikovala Scala, jsem nebyl členem vedení příspěvkové organizace. V té době jsem byl vedoucím oddělení rozpočtu a financování s tím, že jsem jen kladl požadavky, co potřebuji pro zpracování zakázek, co potřebuji na rozdělení rozpočtu, co potřebujeme pro účetnictví. Jinak jsem nerozhodoval ani nespolurozhodoval.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, když se vezmou dotační peníze, zda existuje nějaký zákonný předpis, jakým způsobem mohly být peníze na jednotlivé zakázky v účetnictví vedeny, svědek uvádí:

Analytické účty existovaly, ale vyhlášku si nepamatuji. O analytice se určitě nemluvilo, mluvilo se určitě o syntetice. Určitě se zakázky do účetního systému zadávaly, ale zadávaly se tzv. přímé náklady a nepřímé náklady se pomocí účetního systému nebo ekonomického systému rozpouštěly na jednotlivé zakázky v daném poměru.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, zda v průběhu svědkova fungování v TESTCOMU byla zřízena funkce ekonomicko-provozní náměstek, svědek uvádí:

Jsem přesvědčen, že ekonomicko-provozní náměstek jste byl vy. Ekonomicko-provozní náměstek byl zřízen v době, kdy jste přišel vy. Nastoupil jsem do TESTCOMU 6.9.1993 jako vedoucí oddělení rozpočtu a financování. V té době byl ředitelem příspěvkové organizace ing. Pužmán a někdy v dubnu 2004 zemřel. To bylo v době, kdy jsem byl v nemocnici. Jestli byla tato funkce nazývána ekonomicky-provozní náměstek, to skutečně nevím, ale patřilo pod ní oddělení obojí. Nejsem si jist, že se funkce jmenovala ekonomicky-provozní náměstek. V té době, když mě přijímal, spadala pod něj oblast ekonomická, pak se to nějak rozdělilo.



K dotazu obžalovaného Mlynáře, když svědek uvedl, že z doslechu slyšel částku údajných příjmů z Portálu veřejné správy 160 milionů, aby uvedl, od koho, svědek uvádí:

Od ing. Novotného, řekl jsem to několikrát. Slyšel jsem od něj, že po 4 roky by mohlo přijít po 40-ti milionech. Myslel jsem 4 krát 40 milionů, to je 160 milionů.



Přistoupeno k doplňujícím dotazům předsedkyně senátu:



K doplňujícímu dotazu předsedkyně senátu, zda se nějak řešila otázka transformace TESTCOMU, přísp. org., na veřejnou výzkumnou instituci, svědek uvádí:

Řešila. O této otázce se vědělo už dlouho, protože se připravoval zákon o veřejné výzkumné organizaci s tím, že se uvažovalo, jak asi to bude vypadat. Na poradě to nebylo, určitě se ale vědělo, že se tam někdy bude muset přejít.



K doplňujícímu dotazu předsedkyně senátu, zda má svědek představu o tom, k jaké změně mělo dojít transformací, jaký dopad měla mít transformace pro příspěvkovou organizaci, svědek uvádí:

Majetek by byl převeden veřejné instituci, aby s ním nakládala sama s tím, že by organizaci pravděpodobně zřizovalo příslušné ministerstvo, i když se mohla stát i teoreticky soukromým subjektem.







K doplňujícímu dotazu předsedkyně senátu, zda z pozice pověřeného vedoucího ekonomického úseku se svědek zúčastňoval porad vedení TESTCOMU, svědek uvádí:

Když jsem byl jako vedoucí ekonomického úseku, tak jsem se zúčastňoval porad vedení. Až do konce září 2003.



Státnímu zástupci, obhájcům a obžalovaným dána opětovně možnost klást otázky : Všichni bez dotazů.



Obžalovaní dotázáni dle § 214 tr. ř. a k možnosti vyjádřit se k výpovědi svědka uvádějí:

Obžalovaný Mgr. Chmelíček bez vyjádření a připomínek.

Obžalovaný ing. Novotný bez vyjádření a připomínek.



Obžalovaný Mlynář uvádí:

Pan svědek zde uvedl, že mu bylo jasné, že pan Chmelíček nebyl jmenován do funkce z důvodů, které jsem já uvedl při jeho nástupu do funkce, aniž by myšlenku dál dokončil. Naznačuje se za tím jakýsi temný úmysl a mluvil v té souvislosti o zakázkách, chtěl bych zdůraznit, že při nástupu pana Chmelíčka jsem uvedl srozumitelně a jasně dva hlavní důvody, tj. transformace výzkumného ústavu, která čeká na reakci zákona o obecně prospěšných výzkumných společnostech a především změna provozu výzkumného ústavu tak, aby se dostala do zisku. O žádných dalších temných náznacích, jak zde bylo řečeno, nebyla. Řeč byla vedena za přítomnosti mnoha dalších lidí a myslím, že je to jednoznačně prokazatelné.



K tomu svědek:

Nemluvil jsem o nějakých temných úmyslech, ale naprosto jednoznačně si pamatuji, když pan Mlynář uvedl pana ředitele a uvedl ho jako velice schopného manažera, tzn. opakuji to, co jsem již říkal, s tím, že manažerská práce není až tak úplně na úrovni, s tím, že pan Chmelíček bude zajišťovat úroveň zakázek a bude se o ně starat. Rozhodně tam byla spousta lidí, kteří toto zaslechli.



Konstatuje se, že další dotazy na svědka nejsou. Obžalovaní dotázáni podle § 214 tr.ř. : Bez připomínek.

Svědek svědečné nežádá, vzdává se ho.



Přistoupeno k výslechu svědka Miloš Vrzal, gen. na čl. 372, totožnost ověřena dle OP , který po poučení dle §§ 97, 95/2, 100/1,2, 101 tr. ř. a §§ 174 a 175 tr. zák. k věci uvádí:



Poučení jsem porozuměl, vypovídat budu. Nemám důvod odmítnout vypovídat. Nejsem v příbuzenském ani jiném poměru k obžalovaným.



Zaměstnán jsem byl ve Výzkumném ústavu spojů od 1.1.1978, nejdřív jako vedoucí investic a později jako vedoucí ekonomického úseku až do skončení, tzn. do listopadu 2003. Předmětem mé činnosti byla prakticky celá správa ústavu, tzn. investice, údržba, veškerý majetek apod.



Přistoupeno k dotazům předsedkyně senátu:



K dotazu předsedkyně senátu, aby svědek uvedl okolnosti konce svého pracovního poměru v TESTCOMU, svědek uvádí:

Ano. 10.6.2003 nastoupil pan Mgr. Chmelíček do našeho ústavu a asi po 2,5 měsících, tzn. k 29.8.2003 si mě předvolal a řekl mi, že mě odvolává z funkce vedoucího úseku a zároveň, že mi dává výpověď. Tuto výpověď ani neprojednal s odbory. Domnívám se, že to nebylo v souladu se zákoníkem práce.



K dotazu předsedkyně senátu, jaké byly důvody této výpovědi, svědek uvádí:

Nebyly mi sděleny žádné důvody. Nikdy mi nebyly sděleny ani žádné výtky, jen bych chtěl uvést, že ještě 1.8.2003 mi sekretářka pana Chmelíčka předala děkovný dopis za práci 45 roků, v ústavu jsem byl 27 let.



K dotazu předsedkyně senátu, kdo svědka nahradil v jeho funkci, svědek uvádí:

Nahradil mě asi po dobu 2 měsíců ing. Čoudek, který byl mým zástupcem a byl to velice fundovaný zaměstnanec, byl to soudní znalec z oboru nemovitostí a inženýr stavař. Myslím, že byl také odejit asi po dvou měsících. Také mu asi nebyl sdělen důvod, jak jsem s ním hovořil.



K dotazu předsedkyně senátu, aby svědek uvedl, zda je mu něco známo o založení společnosti TESTCOM servis, s.r.o., o použití rezervního fondu z TESTCOMU, příspěvkové organizace, svědek uvádí:

Jen to, co jsem již uvedl v protokolu u vyšetřovatele, v té době jsem ještě byl zaměstnancem, ale nesměl jsem docházet do zaměstnání, toto všechno mám zprostředkovaně. Vím, že rezervní fond se pro tyto účely použít nesměl podle zákona č. 218/2000 Sb.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má svědek povědomí o dozorčí radě TESTCOMU, příspěvkové organizace, svědek uvádí:

Vím, že byla dozorčí rada TESTCOMU. Byl jsem členem vedení a vím, že se scházela dozorčí rada TESTCOMU. Kdy skončila, to nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, aby svědek přibližně časově zařadil, kdy se asi naposledy sešla dozorčí rada, svědek uvádí:

To nepovím. Řekl bych, že tak někdy v roce 2002 asi ještě ano.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má svědek odhad důvodů útlumu činnosti dozorčí rady, svědek uvádí:

Vůbec ne. Měli se privatizovat, ale jestli byla zrušena nebo jestli dál fungovala po mém odejití z ústavu, to nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, zda jsou svědkovi známy nějaké skutečnosti týkající se záměru transformace TESTCOMU, přísp. org., na veřejnou vědeckou instituci, svědek uvádí:

Není mi to známo.



K dotazu předsedkyně senátu, když svědek zmiňoval slovo „privatizovat,“ jak se to mělo udát, svědek uvádí:

Měli jsme zpracovat projekt, domnívám se někdy v roce 1994, tenkrát nás ještě vedlo ministerstvo hospodářství a toto ministerstvo to prakticky nějak skončilo. Vím, že měli transformovat nejdřív celou společnost, ale potom to mělo být na vědeckém výzkumu a čekalo se na vznik nového zákonu o veřejných výzkumných institucích.









K dotazu předsedkyně senátu, když svědek uvádí, že nějaký projekt zpracovali v roce 1994, zda ještě poté zpracovávali nějaký projekt v tomto směru, svědek uvádí:

Dodatky, upřesnění akcionářů se dělaly, ale na to si přesně nepamatuji. Tenkrát tam bylo podstatné, že neměl mít nikdo majoritu, tzn. ani Telecom neměl mít víc než 10 %. Na tom to možná všechno spadlo.



K dotazu předsedkyně senátu, zda ví svědek něco o tom, zda TESTCOM, příspěvková organizace, již spravoval nebo provozoval nějaký jiný portál někoho jiného, než Portál veřejné správy, svědek uvádí:

To vůbec nevím, za mě to nebylo.



Senát bez dotazů.



Přistoupeno k dotazům státního zástupce:



K dotazu státního zástupce, jak často se s obžalovanými svědek vídával v rámci pracovních schůzek po jejich nástupu do TESTCOMU, přísp. org., svědek uvádí:

Po dobu, co jsem tam byl, dost často. Asi každý den, ale to vyplynulo z náplně mé pracovní náplně i z mé funkce.



K dotazu státního zástupce, zda v rámci schůzek někdy hovořili o provozu Portálu veřejné správy, příp. v jakých souvislostech, svědek uvádí:

Se mnou o tom nebylo hovořeno. Bylo o tom hovořeno s Mgr. Hlouškovou.



Přistoupeno k dotazům obhájců:



Mgr. Haplová bez dotazů.



K dotazu JUDr. Hochmana, když svědek tak nespravedlivě dostal výpověď, zda se bránil žalobou na neplatnost výpovědi, svědek uvádí:

Nebránil jsem se žalobou, protože si myslím, že to ani nemělo cenu. Neuvedl jsem, že to bylo pochybení, uvedl jsem, že jsem byl odvolán z funkce vedoucího úseku, byla mi dána výpověď a nebyla projednána s odbory a nebylo to ani zdůvodněno. Neměl jsem potřebu se bránit, byl jsem v důchodovém věku, takže už mi to bylo celkem jedno.



JUDr. Průšová bez dotazů.



Přistoupeno k dotazům obžalovaných:



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, zda měl svědek na starosti v TESTCOMU po dobu svého působení i obsazování volných prostor v TESTCOMU, svědek uvádí:

Ano.



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, kolik tam bylo volných prostor, kolik se jich podařilo obsadit, svědek uvádí:

Když jsem odcházel, tak byly prakticky obsazeny všechny volné prostory. Jen co si pamatuji, vím, že v jednou objektu byl Intercable, který v té době odcházel někam jinam. Tam se uvolnilo 4. a 5. patro.



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, kolik m2 bylo na jednoho zaměstnance za působení svědka ve společnosti, svědek uvádí:

Byly tam kancelářské prostory a laboratoře a my jsme byli svým posláním Výzkumný ústav spojů, později TESTCOM, který se zabýval výzkumem v oblasti telekomunikací a tam nejde obecně říct, že by měl mít zaměstnanec na sebe 10 m2.



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, zda svědek za ředitele Hochmana vykonával i funkci náměstka ekonomicko-správního, svědek uvádí:

Není to přesně. Od roku asi 1992, od července, jsem byl pověřen řízením už jako ekonomicko-provozního. Náměstek byl ing. Hochman



K dotazu obžalovaného ing. Novotného, zda svědek myslí, že jeho kvalifikace pro spojení ekonomiku a správu je odpovídající, svědek uvádí:

To já neumím posoudit.



Obžalovaný Mlynář bez dotazů.



Přistoupeno k doplňujícím dotazům předsedkyně senátu:



K doplňujícímu dotazu předsedkyně senátu, zda svědek nějak přišel do styku s fakturou notářky paní Voclové, která byla vystavena v souvislosti s úkony konanými k založení TESTCOM servisu, s.r.o., příp. zda přišel do styku s poukázáním prostředků 7,5 milionu Kč, svědek uvádí:

Fakturu jsem samozřejmě viděl, ale už jsem nesměl docházet do TESTCOMU. Neviděl jsem originál faktury.



Státnímu zástupci, obhájcům a obžalovaným opětovně dána možnost položit svědkovi otázky: Všichni bez dotazů.



Obžalovaní dotázáni dle § 214 tr. ř. a k možnosti vyjádřit se k výpovědi svědka uvádějí:



Obžalovaný Mgr. Chmelíček uvádí:

Mám připomínku k dozorčí radě velkého TESTCOMU. To byla jedna z prvních otázek, na které jsem se pana Hochmana ptal, co to je dozorčí rada TESTCOMU a on mi řekl, že byla kdysi založena. Když jsem viděl seznam, tak tam byli ředitelé, konkrétně generální ředitel České pošty Přibyl. Pan Hochman sám říkal, že už se několik let neschází, tzn. spíš by se přibližovalo pravdě to, co říkal pan Prouza, tzn. asi od roku 1993, než od roku 2002. Sám mi navrhl to, abych nějakým způsobem inicioval její zrušení. V rámci dozorčí rady jsem vůbec nikoho neviděl, nikdy jsem se s nimi nesetkal.



Obžalovaný ing. Novotný bez vyjádření a připomínek.



Obžalovaný Mlynář uvádí:

Mám připomínku k dozorčí radě. Vůbec nevím, že existovala dozorčí rada. Pravděpodobně ano, ale nebyl jsem vůbec informován, že takový orgán existoval, jinak bych se s ním býval sešel před odvoláním pana ředitele Hochmana.



K tomu svědek:

Nesouhlasím s vyjádřením pana Chmelíčka, protože dozorčí rada určitě byla ještě v 90. letech. Určitě se projednala transformace ústavu v dozorčí radě a minimálně do roku 2000 určitě byla, scházela se sice zřídka, ale určitě byla do roku 2000. Pan ministr Mlynář nás vedl od 1.1.2003, takže to už asi nebyla dozorčí rada nebo se nescházela. Nevím o tom, že by byla zrušena dozorčí rada. Byli tam ředitelé odboru telekomunikací, byli tam účastníci z KB, byl tam ředitel Přibyl z České pošty, z Radiokomunikací. Mám dokonce doma i časopis Radiokomunikace, kde je složení dozorčí rady.



Konstatuje se, že další dotazy na svědka nejsou. Obžalovaní nemají další připomínky.

Svědek svědečné nežádá, vzdává se ho.



Prohlášeno

usnesení



Ve 14.10 hod. se hlavní líčení přerušuje na dobu 10 minut.

Ve 14.20 hod. pokračováno v přerušeném hlavním líčení.



Podle § 213/1 tr. ř. se ze svazku č. 3 čtou listinné důkazy, a to:

- rámcová smlouva o spolupráci při zajišťování činnosti Portálu veřejné správy na čl. 658 – 669 včetně dodatků

- pověření na čl. 673

- dohoda o ukončení smlouvy o zajištění činnosti Portálu veřejné správy na čl. 676 – 677

- dohoda o vypořádání vzájemných vztahů na čl. 678 – 680 a příloha č. 1 k této dohodě na čl. 681

- faktura na čl. 682.

Obžalovaní dotázáni dle § 214 tr. ř.: Bez vyjádření a připomínek.



Podle § 213/1 tr. ř. se čte:

- zaúčtování TESTCOMU na čl. 683 a výpis z účtu na čl. 684

- sdělení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na čl. 697.

Obžalovaní dotázáni dle § 214 tr. ř.: Obžalovaní Mgr. Chmelíček a ing. Novotný bez vyjádření a připomínek.



Obžalovaný Mlynář uvádí:

Mám připomínku k listu číslo 697. Plyne z něj, že jsem se vzdal dobrovolně poslaneckého mandátu 6. června 2003. Kdybych se tedy připravoval na trestný čin, jak mi obžaloba klade za vinu, protože jsem se musel připravovat už od roku, kdy jsem údajně měl na stole tento zákon, tak bych se asi nevzdával poslanecké imunity. Vzdal jsem se poslanecké imunity, protože jsem dlouhodobě přesvědčen o nesouladu funkcí ministerskou a funkcí poslaneckou. Vzdával jsem se funkce poslance až 6.6.2003, neboť odstoupil poslanec Výborný, stal se členem ústavního soudu a uvolnilo se místo tak, aby zůstala zachována proporce v poslanecké sněmovně.



Konstatuje se, že se dostavil volaný svědek ing. Štěfan Suchar.



Prohlášeno

usnesení



Hlavní líčení se za účelem porady senátu přerušuje na dobu 5 minut.

Po poradě senátu pokračováno v přerušeném hlavním líčení.



Konstatuje se, že přísedící Zdeňka Peltanová soudu sdělila, že svědka ing. Štefana Suchara zná, a to z toho důvodu, že jsou sousedé z jedné chodby v době v Praze 9 – Libeň, Sokolovská 966/185.



K dotazu předsedkyně senátu na přísedící Zdeňku Peltanovou, aby se tato vyjádřila ke své známosti s panem svědkem, přísedící uvádí:

Já se s panem svědkem znám jako se sousedem, akorát se pozdravíme a jinak se vůbec nestýkáme.



K dotazu předsedkyně senátu na přísedící Zdeňku Peltanovou, zda někdy hovořila se svědkem ohledně předmětné projednávané věci, zda věděla, kde je svědek zaměstnán, přísedící uvádí:

Ne. Myslela jsem, že je v důchodu. Nikdy jsem s ním o ničem nehovořila, ani pokud jde o předmětnou věc.



K dotazu předsedkyně senátu na přísedící Zdeňku Peltanovou, pokud jde o nějaká písemná podání, stížnosti apod., zda tyto pomáhala svědkovi v této věci sepisovat, přísedící uvádí:

Ne.



K dotazu předsedkyně senátu na přísedící Zdeňku Peltanovou, pokud jde o nějaký výrazně přátelský vztah nebo naopak výrazně negativní vztah k tomuto svědkovi, zda nějaký takový je, či měli řízení ohledně přestupků stran sousedského soužití, přísedící uvádí:

Akorát se pozdravíme a jinak nic.



K dotazu předsedkyně senátu na přísedící Zdeňku Peltanovou, zda mají společné podnikatelské aktivity, zda byla u svědka někdy zaměstnána, příp. svědek u přísedící, přísedící uvádí:

V žádném případě.



K dotazu předsedkyně senátu na přísedící Zdeňku Peltanovou, zda se navštěvují ve svých bytech, přísedící uvádí:

Vůbec.



K dotazu předsedkyně senátu na svědka ing. Suchara, jak se k tomuto vyjádří, svědek uvádí:

Zdravíme se, ale žádné podrobnosti si nesdělujeme. Máme normální sousedský vztah. Ani mi paní Peltanová nepřebírá poštu, přebírám si jí sám.



Po tiché poradě senátu (bez přerušení jednání a bez účasti náhradního soudce)

prohlášeno

usnesení



Podle § 30 odst. 1 tr. ř. není senát Městského soudu v Praze ve složení předsedkyně senátu JUDr. Silvie Slepičkové a přísedících Zdeňky Peltanové a JUDr. Karla Dlabače vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 1/2006.



Sděleny důvody, dáno poučení.



Vyjádření stran k rozhodnutí:

Obžalovaným poskytnuta krátká rozmluva se svými obhájci.

Obžalovaný Mgr. Chmelíček po poradě prohlašuje, že se vzdává práva stížnosti i za osoby oprávněné.

Obžalovaný Ing. Novotný po poradě prohlašuje, že se vzdává práva stížnosti i za osoby oprávněné.

Obžalovaný Mlynář po poradě prohlašuje, že se vzdává práva stížnosti i za osoby oprávněné.

Státní zástupce se vzdává práva stížnosti.



Přistoupeno k výslechu svědka ing. Štefan Suchar, gen. na čl. 344, totožnost ověřena dle OP, který po poučení dle §§ 97, 95/2, 100/1,2, 101 tr. ř. a §§ 174 a 175 tr. zák. k věci uvádí:



Poučení jsem porozuměl, vypovídat budu. Nemám důvod odmítnout vypovídat. Nejsem v příbuzenském ani jiném poměru k obžalovaným.



V době, kdy vznikala kauza - v roce 2003, jsem byl ve funkci vedoucího oddělení kontroly na ministerstvu informatiky. Byly tam v té době dvě kontroly, jedna se týkala kontroly informačních systémů veřejné správy, tu jsem vedl já, a druhá se týkala elektronického podpisu, tu vedl někdo jiný. Pak ještě interní audit, to byla finanční kontrola, tu vedl také někdo jiný. Byl jsem vedoucím jednoho ze tří oddělení kontroly, které se týkalo kontroly informačních systémů veřejné správy.



Přistoupeno k dotazům předsedkyně senátu:



K dotazu předsedkyně senátu, zda před vznikem ministerstva informatiky byl také svědek zaměstnán u jeho předchůdce, svědek uvádí:

Ano. Předtím jsem tam byl vrchní rada v oddělení náměstkyně, od roku 1999.



K dotazu předsedkyně senátu, aby svědek uvedl okolnosti, za kterých skončil jeho pracovní poměr u ministerstva informatiky, svědek uvádí:

Skončil před dvěma lety dohodou. Byl tam nesnesitelný stav, jakmile začal být trestně stíhán pan Mlynář. Následovala tam jedna výtka za druhou.



K dotazu předsedkyně senátu, na koho směřovaly výtky, svědek uvádí:

Byly to třeba desetistránkové výtky, neudělal jste toto a zase tamto. Když vás někdo chce šikanovat a ví, že vás nemůže vyhodit, protože jste nic neporušil, tak vás bude šikanovat výtkami.



K dotazu předsedkyně senátu, jaký byl důvod výtek, svědek uvádí:

Spustilo se to tehdy, když se publikovalo vše okolo pana Mlynáře, když byl trestně stíhán, bylo to ještě horší.



K dotazu předsedkyně senátu, jakou to mělo souvislost se svědkem, že na něj trestní stíhání obžalovaného Mlynáře tolik dolehlo, svědek uvádí:

Byl jsem členem odborové organizace, která publikovala informace.V organizaci jsem zastával odborná hlediska. Byl jsem jeden z těch vysokoškolsky vzdělaných v odborové organizaci. Byl jsem kontrolor, dokázal jsem věci zanalyzovat a postavit do správných souvislostí.



K dotazu předsedkyně senátu, zda poté, co svědek odešel dohodou z ministerstva informatiky, oddělení kontroly dále fungovalo, svědek uvádí:

Oddělení kontroly bylo zrušeno už 1. listopadu 2003, nejprve úplně, a když jsme protestovali s tím, že nemůže být zrušeno, tak nám bylo písemně sděleno, že zrušeno nebylo, že jeho kompetence byly přesunuty do jiného oddělení, že omylem jsme byli nesprávně informovaní. Tento písemný dopis mám, mohu ho předložit.



K dotazu předsedkyně senátu, co bylo náplní oddělení kontroly, svědek uvádí:

V podstatě kontrola zákona č. 365/ 2000 Sb.



K dotazu předsedkyně senátu, kdy svědek skončil, svědek uvádí:

K 31.12.2004. Rok poté jsem tam ještě vydržel.



K dotazu předsedkyně senátu, když svědek přicházel do styku se zákonem č. 365, zda se zaobíral tím, jaký byl zvolen postup ohledně pověření činnostmi kolem Portálu veřejné správy, svědek uvádí:

Abych vás uvedl do problematiky, tak ohledně informačních systémů veřejné správy byly vydávány tzv. atesty. Ty měly nějaké lhůty, ve kterých měla začít jejich platnost a v polovině roku 2003 jakoby končila lhůta, která umožňovala organizacím do té doby provozovat informační systémy veřejné správy přechodně, bez atestů. V polovině roku 2003 nastala lhůta, kdy už to bylo povinné a okamžikem, kdy to bylo povinné, nás přestal pan Mlynář na kontroly posílat. Potom jsme uváděli, že jeden z informačních systémů veřejné správy je také Portál veřejné správy a atest nemá, tak se nám zjednodušeně vysmál a řekl, že Portál běží ve zkušebním režimu.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o tom, zda měl svědek nějaké informace stran úvah ministerstva informatiky o tom, zda jako správce bude sám zajišťovat provoz Portálu veřejné správy či provozem pověří někoho jiného, zda je svědkovi známo něco o takových úvahách, svědek uvádí:

Musím nejdřív zdůraznit, že zákon č. 365 zná dvě formy. Jedna forma je správcovství a jedna forma je provozování. To správcovství může dělat výhradně státní orgán a provozováním může pověřit kohokoliv. Pokud se týká provozování, tak informace, že by provozoval Portál veřejné správy někdo jiný jako pověřený provozovatel, to je dost těžké, protože to se z webových stránek nedozvíte. My jsme ty informace neměli. Až teprve, když byla aféra, jsme se začali dozvídat, že provozováním Portálu veřejné správy byl pověřen TESTCOM servis. Jinak zda Telecom, který do té doby zajišťoval provoz Portálu veřejné správy, byl pověřen provozováním nebo nebyl, to nevím. Písemnou informaci jsme neměli. Byla s nimi smlouva, že zajišťovali provoz Portálu veřejné správy, ale jestli tím ministerstvo informatiky myslelo provozování nebo nemyslelo a jestli bylo řádně nebo ne, to nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, zda TESTCOM, příspěvková organizace, zajišťoval provoz jiného portálu, než Portálu veřejné správy, svědek uvádí:

Portál veřejné správy je svým charakterem specifický, protože přímo zákon č. 365 hovoří o tom, že ministerstvo informatiky vytváří a zajišťuje Portál veřejné správy. Není mi známo, že by byl provozován jiný portál pro jinou organizaci, ani mi to dost dobře nemohlo být známo, protože TESTCOM, příspěvková organizace, byla přímo od nás oddělena. O její existenci jsem se dozvěděl teprve v polovině roku 2003, protože se neuváděla ani na našich webových stránkách. Začala se uvádět později, když vznikl ten problém.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o skutečnosti týkající se založení TESTCOM servisu, s.r.o., úhrady základního kapitálu této společnosti, zda je o tomto svědkovi něco známo, svědek uvádí:

Když vás mám uvést do problému, my jsme se o tom dozvěděli tehdy, když se na nás obrátili zaměstnanci TESTCOMU, protože Novák do té doby publikoval některé problémy a bylo vidět, že se odborová organizace opravdu snaží řešit některé problémy, které se zaměstnanci byly. Obrátili se na nás s tím problémem, že jsou šikanovaní za to, že nesouhlasí s nějakými nezákonnostmi v souvislosti se založením. Domluvili jsme si schůzku, sešli jsme se tehdy v Hotelu Olšanka. Nemám nikde zaznamenáno, kdy přesně to bylo, někdy koncem října, počátkem listopadu 2003, ale přesné datum si nepamatuji. Byla u toho paní Jonášová, pan Hochman, pan Vrzal, možná ještě někdo další.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu se obrátili zrovna na svědkovu odborovou organizaci, svědek uvádí:

Byli jsme nadřízení a Novák publikoval v té době, že ministerstvo informatiky bylo potrestáno za řešení některých pracovněprávních sporů, konkrétně za výpověď, kterou já jsem dostal a musela se potom stahovat. Ministerstvo pak dostalo pokutu. Dostal jsem výpověď, kterou jsem potom u soudu vyhrál a ministerstvo informatiky dostalo pokutu. Bylo to v období rok předtím, půl roku, přesně si to nepamatuji. Dostali pokutu 90.000,- Kč, rozhodnutí nemám. Byla to záležitost předcházející tomuto sporu. Pan Novák, pokud se pamatuji, to publikoval na Neviditelném psu, takže to bylo dost známé.



K dotazu předsedkyně senátu, zda fungovala na ministerstvu informatiky nějaká jiná odborová organizace, svědek uvádí:

V roce 1999 jsem dokonce zakládal naší odborovou organizaci, bylo nás původně 5 při založení a potom vznikla ještě další, nevím jestli rok nebo půl roku na to, kterou zakládal pan Šimek. My, když jsme tam přišli, odborová organizace tam nebyla.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu byla založena druhá odborová organizace, svědek uvádí:

Nevím. My jsme jim nabízeli, jestli se chtějí stát našimi členy, oni chtěli založit vlastní. Mají na to právo, tak jsme to blíže nezkoumali.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o kontrolu nakládání s finančními prostředky u TESTCOMU, zda takové nějaké kontroly byly v popisu práce svědka, svědek uvádí:

Nebyly, ale já jsem předtím pracoval na Nejvyšším kontrolním úřadu, takže jsem si souvislosti dokázal velice snadno spočítat.



Přistoupeno k dotazům členů senátu:



K dotazu člena senátu ing. Kouby, kolik členů měla druhá odborová organizace, svědek uvádí:

Kolísalo to, někdy jich bylo víc. Potom někteří přibývali, když nějací odcházeli. Jak to bylo u druhé odborové organizace, to nevím.



Senát dále bez dotazů.









Přistoupeno k dotazům státního zástupce:



K dotazu státního zástupce, zda svědek ví, proč byl založen TESTCOM servis, s.r.o., svědek uvádí:

Je to zajímavá otázka, v tom je zřejmě meritum věci a rád bych k tomu vypovídal. Dělali jsme dost rozsáhlých analýz, které jsme publikovali. V tisku se publikovalo, že to bylo založeno kvůli provozování Portálu veřejné správy, a to je logický protimluv. Není důvod takovou organizaci zakládat. Coby provozovatel to mohlo provozovat ministerstvo informatiky do té doby a pokud se týká některých věcí správcovských, ty stejně přenášet na další subjekty nemohlo. Zdůraznil bych jednu věc, je tam jeden problém, že ministerstvo informatiky pověřilo provozováním Portálu veřejné správy subjekt, který byl založen nezákonně, ale i kdyby byl založen zákonně, tak ten další subjekt neměl právo pověřovat provozováním někoho dalšího, protože zákon č. 365 hovoří výhradně o tom, že ministerstvo informatiky může pověřovat provozováním někoho dalšího. Pokud šlo o založení, tak v zakládacích listinách tak, jak jsem je viděl, pokud bychom chtěli něco publikovat a něco kritizovat, tak jsme si museli sami udělat analýzu a podrobnou kontrolu. Pochopitelně jsme byli i v obchodním rejstříku na soudu a tam kolega zjistil, že o Portálu veřejné správy v zakládacích listinách jako takových není zmínka, tam byly obchodní činnosti a provozování elektronických systémů. Kolega nenahlížel do všech listin, ale nahlížel do živnostenského listu, do zakládací listiny, kdo byl členem dozorčí rady, kdo byl jednatelem a tam to u Portálu veřejné správy jako takového není. Když se podíváte do výpisu z obchodního rejstříku, tak tam není, že je to založeno k provozování Portálu veřejné správy, je tam o elektronických systémech. Pokud si spočtete souvislosti nebo začnete kalkulovat, tak nutně dojdete k názoru, který jsme potom publikovali nebo se sám nabízí, že to bylo celé uděláno proto, aby se státní rozpočet mohl tunelovat nekontrolovaným způsobem. Když jsme do toho rejstříku nahlédli, tak jsme také zjistili, že tam je sice zapsána dozorčí rada, ale dozorčí rada v té době nebyla vůbec publikována. Když jsme to poté zveřejnili, tak se ministr na stránkách ministerstva ohrazoval, že je zajištěn státní dozor a dnes, když si přečtu noviny, tak se dozvídám, že žádný státní dozor zajištěn nebyl, že paní ministryně Bérová prohlašovala, že dozorčí rada nezačala nikdy fungovat, že na to neměla čas. Na druhé straně, když se podívám dnes na webové stránky ministerstva, je tam stanovisko k založení obchodní společnosti, které bylo publikováno 15.12.2003, čili ještě v době těsně po publikování našeho článku. Dokonce je tam napsáno stanovisko podepsané panem ministrem Mlynářem, že snaha účetní paní Jonášové, která protestovala proti tomu, že tento způsob není možný, byla svévole, že paní Jonášová se svévolně snažila zjistit, jak to má správně být. Pochopitelně, že to nebylo svévolné, protože to bylo v náplni její práce. Dnes se možná snaží obžalovaný v podvědomí toho, že hrozí nějaký trest, tvrdit, že o ničem nevěděl a že za všechno mohli ostatní kolem něj, ale ono to tak není. Mám dokument z 15.12. z webových stránek, kdy je podepsán ministr Mlynář a říká: „Majetkoprávní odbor ministerstva financí vychází z informací, které byly obsaženy v soukromém dopisu zaměstnankyně TESTCOM, neoprávněně vystupující jménem TESTCOM.“ Víte, že ona pak musela opustit společnost, protože tam byly výhružné dopisy, kterými jí pan Chmelíček vyhrožoval, že překračuje svou pravomoc, že jí do toho nic není apod. Ona byla jediná, která se snažila dát to do pořádku a nepřipustit nezákonnost. Všichni vedoucí pracovníci se jí snažili víceméně likvidovat. Zmínil bych ještě to, že když jsme zveřejnili počátkem listopadu 2003 náš zásadní článek, že Mlynář dozoruje tunelování TESTCOM servisu, tak to mělo dvě reakce. Zaprvé kolega předseda pan Novák dostal e-mail od tiskové mluvčí, ve kterém mu psala, teď parafrázuji: „Pane Novák vy jste se zbláznil,“ čili místo toho, aby to řešili, zařazovali ho mezi choromyslné a zadruhé tentýž den mi volala paní Anna Vrchotová, vnitřní kontrolorka ministerstva informatiky, že moc děkuje za zveřejnění článku, že se jí nedaří do té doby s vedením ministerstva, že nechtějí slyšet, že tato nezákonnost existuje. Nevím, jestli je to s podivem, možná, že se bála vypovídat, ale každopádně vzhledem k tomu, co mi tehdy řekla, tak se domnívám, že by se možná dnes už nebála, jestliže není zaměstnankyně ministerstva informatiky, vypovídat. Problém celé kauzy je, že každý se pochopitelně bál. Já, když mi bylo zrušeno oddělení a byl jsem přeřazen na místo, pro které ani nebyla povinná vysoká škola, o dvě platové třídy níž, bez jakýchkoliv odměn, tak jsem si pochopitelně příští rok musel ledacos vytrpět, a to jsem si myslel, že jsem odborník a dokážu řadě věcí vzdorovat. Bylo to velice útrpné, tak se nedivte, že ostatní lidé se báli vypovídat nebo neříkat pravdu.



K dotazu státního zástupce, co se týče smlouvy, kterou uzavřelo ministerstvo informatiky a TESTCOM servis, s.r.o., zda jí svědek někdy viděl, svědek uvádí:

Originál jsem nikdy neviděl, protože k originálu jsme dispozici neměli. Některé dokumenty byly zveřejňovány na webových stránkách ministerstva informatiky, některé se daly z webových stránek ministerstva informatiky, jakoby z intranetu, vytáhnout, to je trošičku složitější pojem. Kdybych měl parafrázovat, některé dokumenty byly sice založeny v interních webových stránkách ministerstva, ale nešly zvenčí otevřít, pokud jste neznali přesnou adresu. Neměly odkazy, které se hned otevřou. Některé jsme se dozvěděli z jiných odborných tisků, když třeba na ně poukázal redaktor Peterka, který publikoval některé informace, některé jsme se nedozvěděli vůbec.



K dotazu státního zástupce, jakým způsobem se ke smlouvě tedy dostali, svědek uvádí:

Tak, že jsme si jí potom otevřeli na webových stránkách, ať už přímo nebo zprostředkovaně informací, jak se dá otevřít, a vytiskli jsme si ji.



K dotazu státního zástupce, zda byla smlouva na intranetu nebo byla přístupná veřejnosti, svědek uvádí:

Nepamatuji si přesně, co bylo na intranetu a co ne. Přístupné veřejnosti z těchto dokumentů byly prakticky všechny, mimo pověření. Některé nebyly přístupné přímo, protože pokud jste nevěděl, že to má být NI/.../608, tak se vám to neotevřelo, protože na to nikde nebyly odkazy.



K dotazu státního zástupce, zda řešili ohledně smlouvy také finanční stránku věci, jak byla upravená příjmová složka TESTCOM servisu, s.r.o., svědek uvádí:

To jsem pochopitelně analyzoval, došli jsme ke svým názorům. Celé to bylo uděláno jen kvůli tunelování společnosti. Jestliže pan ministr ukazoval ve finále veřejnosti výpis z konta, kde uvádí, že je tam 7,5 milionu Kč, tak to je pochopitelně pro ekonoma naivní prezentace, které když někdo uvěří, tak je naivní. Pochopitelně už tam nebylo dávno původních 7,5 milionu, ale mezitím přes účet proteklo dalších 5 milionů. Celé to nasvědčovalo tomu, to je subjektivní stránka věci, že obžalovaní to dělali proto, aby mohli obejít veřejné zakázky. Jestliže do té doby veřejné zakázky vypisovali, tak teď, když to spadlo pod režim s.r.o., tak tento režim u veřejných zakázek nepodléhá. Přestože to byly zakázky nad 2 miliony, protože Capital Internet Publisher za dva měsíce stihnul získat od s.r.o. přes 5 milionů, tak pochopitelně Capital Internet Publisher, kdyby chtěl zakázku dostat, by se musel setkat v řádném výběrovém řízení vypsaném na centrální adrese. Ani tady nebyly vyloučeny machinace, ale minimálně by byla kontrola systémem veřejných zakázek centrální adresou.



K dotazu státního zástupce, co se týče doby, než byl založen TESTCOM servis, s.r.o., zda svědek zaznamenal, že by byly nějaké komunikace ohledně očekávaných příjmů z provozu Portálu veřejné správy a příp. při jakých příležitostech to svědek zaznamenal, svědek uvádí:

Nejsem si jist, jak to bylo předtím. Předtím se k tomu takto nevyjadřoval. Možná, že jsme udělali chybu, dnes to vidím, že jsme se někam neobrátili, nepředpokládali jsme, že to bude trestná činnost. Možná, že jsme se měli obrátit písemně na pana Mlynáře, dnes by těžko říkal, že o ničem nevěděl. Paní Jonášová se obrátila písemně na pana Chmelíčka a také jí to nebylo nic platné. My jsme se o tom dozvěděli, teprve když se na nás obrátili zaměstnanci TESTCOMU, příspěvkové organizace.



K dotazu státního zástupce, zda svědek ví, za co byla hrazena finanční částka společnosti Capitol Internet Publisher, s.r.o., svědek uvádí:

Nevím. Nikde to publikováno nebylo. Dostal jsem se akorát k faktuře, kterou se snažili vyrovnat, jakoby dosáhnout toho, aby tam znovu bylo 7,5 milionu, aby mohli poté ukazovat, že je tam 7,5 milionu, tak si fakticky nafakturovali 3 miliony. K těm třem milionům k faktuře, tam je jednoduchá odpověď. Jsou dvě možnosti, buďto tam je zfalšované účetnictví, anebo tam došlo k porušování zákona o veřejných zakázkách, protože jestliže zaplatil TESTCOM 3 miliony TESTCOM servisu, tak by na to musel vypsat výběrové řízení, protože je to víc než 2 miliony. Musel by podle zákona o veřejných zakázkách nebo podle nového zákona vypsat řádné výběrové řízení a vyhlásit ho na centrální adrese. Pokud se dnes snaží tvrdit, že nebylo třeba vypisovat výběrové řízení, tak to jde také snadno vyvrátit. Snaží se tvrdit, že nebylo třeba vypisovat výběrové řízení proto, že údajně to spadalo do vypořádání likvidace TESTCOM servisu, ale chcete-li likvidovat TESTCOM servis, který zaniká, tak se likviduje tak, že se vyrovnávají pohledávky a závazky, čili dlužíte-li někomu, zaplatíte. Rozuměl bych, kdyby dlužili TESTCOMU, ale měli-li dlužit, tak by tomu musela předcházet smlouva, ze které by vyplýval závazek 3 milionů a tato smlouva by musela podléhat zákonu o zadávání veřejných zakázek. Vůbec zde nebylo v rámci tohoto soudního řízení řešeno, že došlo také k porušování zákona o zadávání veřejných zakázek. Vím, že je to asi trochu mimo kolem samotného trestného činu, za který to trestně stíháte, ale trestný čin proti veřejné soutěži nadále existuje a myslím, že podezření tam bylo.

Vzhledem k tomu, že je to dost zásadní otázka toho, že pan Chmelíček a spol tvrdí, že museli založit s.r.o., že nemohli vypisovat výběr, existují záznamy na centrální adrese, kterou když si odborník otevře, tak zjistí, že už předtím byly zadávány různé úkony, a že existují řádná výběrová řízení na životní situace Portálu veřejné správy apod. Přesně podrobně je neznám, nevím ani, jak dopadly, to jsem si jen namátkou vyjel z centrální adresy, je to výběrové řízení z 24.10.2003. Je to výběrové řízení, které vypisovalo ministerstvo informatiky, citace: „Zajištění výstavby, dodávky, rozšiřování, sledování, kvality databáze adres subjektu veřejné správy pro potřeby Portálu veřejné správy.“ Jestliže předtím mohli pro potřeby Portálu veřejné správy vypisovat nějaké výběrové řízení, to je například jedno z nich, tak nepochybně se mohla výběrová řízení vypisovat i potom. Snaha o to, že někdo jiný musel za ně dělat nějaké nové věci, mi připadá poněkud nesmyslná.



Svědek předkládá k založení do spisového materiálu výzvu více zájemcům o veřejnou zakázku ze dne 24.10.2003.



Svědek dále uvádí:

Poté, co už dostal pověření TESTCOM, příspěvková organizace k provozování Portálu veřejné správy, tak začali řádně vypisovat zakázky. Zajímavé je, že tam je datum dřívější, než dostali pověření, když jde o data, tak na tom asi moc nebazírovali. Jestliže pan ministr prohlašoval, že TESTCOM, příspěvková organizace, nemůže se zabývat Portálem veřejné správy, protože nemá změněný statut, tak například tato zakázka byla vypsaná ještě dřív, než měli změněný statut. Je vidět, že v jistých fázích to panu ministrovi vadilo a v jistých fázích mu to nevadilo. Domnívám se, že paní Vrchotová by k tomu ještě měla ledacos říci. Zásadní problém vidím také v tom, že bylo převedeno provozování na Economii, protože toto převedení provedl TESTCOM servis, případně později TESTCOM a žádný z těch subjektů není orgánem státní správy, který by měl ten informační systém veřejné správy, který by měl na to právo. Právo mělo pouze ministerstvo informatiky. Chci tím říct, že smlouva s Economií byla protiprávní i ve smyslu zákona 365/ 2000 Sb., protože zákon nedával TESTCOM servisu ani TESTCOMU,příspěvkové organizaci, právo někoho pověřit provozováním části Portálu veřejné správy. Právo mělo jen ministerstvo informatiky.



Přistoupeno k doplňujícím dotazům státního zástupce:



K doplňujícímu dotazu státního zástupce, zda nějakou činnost vykonávali zaměstnanci TESTCOM servisu, s.r.o., svědek uvádí:

Toto by vám řekla spíš paní Vrchotová, která se trochu zabývala TESTCOM servisem, měla právo tam docházet a měla právo nějaké informace zjišťovat. Já jsem to právo neměl a ani jsem se to nedozvěděl. Slyšel jsem útržkovitě, že tam snad zaměstnanci nebyli žádní nebo snad fakticky zaměstnanecké poměry měli vykonávat někteří zaměstnanci TESTCOMU, příspěvkové organizace, jakoby souběžně.



K doplňujícímu dotazu státního zástupce, zda svědek zaznamenal fakticky nějakou činnost, výsledky TESTCOM servisu, s.r.o., svědek uvádí:

Když jsem zde předložil výběrové řízení na životní situace, tak to je vysloveně výběrové řízení, které vypsalo ministerstvo informatiky, čili z toho bylo vidět, že ministerstvo informatiky mělo zadat životní situace a databázi. Ono mělo vyplácet peníze. Kdo a za co dostalo CIP peníze, to mi je opravdu záhadou, protože za ty dva měsíce, co provozoval Portál veřejné správy jakoby TESTCOM servis, jsem nezaznamenal žádný kvalitativní skok. Pokud nepočítám, že se tam zveřejňoval obchodní věstník, ale na tomto především vydělávala Economia a to bych řekl, že je největší ekonomická obludnost, ke které tam došlo. Na to se mělo vypsat výběrové řízení. Jestliže někdo dostane zdarma možnost inkasovat 30 – 40 milionů ročně ze zákona, resp. z vyhlášky, protože vyhláška říkala, že nově od listopadu 2003 bude inkasovat ceny za zveřejnění provozovatel Portálu veřejné správy, tak tímto umožňuje tunelování. Je to opravdu jen na dokreslení situace, protože na to není vůbec přímý důkaz.



K doplňujícímu dotazu státního zástupce, když svědek zmínil převod dat obchodního věstníku do elektronické podoby, kdy svědek osobně sám vnímal tuto skutečnost, že nastane, svědek uvádí:

V průběhu roku 2003 jsem o tom nevěděl. Oddělení kontroly informačních systémů veřejné správy nespadalo do porady vedení. Nedocházel jsem na porady vedení a neměl jsem informace. Najednou tajně se rozhodlo, že obchodní věstník bude vydávat provozovatel Portálu veřejné správy, vyšlo nařízení vlády, které vláda vydala, a někdo to do vlády musel navrhnout. Ten někdo, kdo to tam navrhl, měl dvě možnosti. Buď měl úmysl, že to bude dělat Economia a v tom případě na to mohl vypsat výběrové řízení, které by vyhrála Economia, anebo si připravoval, že bude obchodní věstník vydávat sám, pověří sám sebe vydáváním obchodního věstníku a bude mít zaručený příjem. Když jsme se sešli s panem Vrzalem a Hochmanem, tak jsme přemýšleli o tom, co s tím, jak to zveřejnit, jak tomu zabránit. Nejprve jsme měli v úmyslu to zveřejnit přes Hospodářské noviny, sešli jsme se s panem redaktorem Macháčkem, já a pan Novák. Pan redaktor Macháček nás vyslechl, považoval to za velice zajímavé a v té době velice tvrdě kritizoval ministerstvo informatiky, kritizoval velice tvrdě i pana Frankla, za jeho cesty do USA, pana Mlynáře za pobyt na karlovarském festivalu apod. Vypadalo to, že to zveřejní. Jenže takto nás tahal za nos asi tři týdny a když jsme zjistili, že pan Macháček to zřejmě nezveřejní, tak jsme to pustili v Neviditelném psu a pak jsme se dozvěděli, že pan Macháček se zřejmě dohodl s někým z Economie a naopak informace, které od nás dostal, použili pro to, aby mohli uzavřít smlouvu, přitlačit na ministerstvo informatiky a uzavřít smlouvu bez výběrového řízení na to, že Portál veřejné správy bude provozovat bez jakéhokoliv výběrového řízení Economia. Ono se zdá, že to zdánlivě není moc peněz, ale 30 nebo 50 milionů nebo nevím kolik Economia dostává za zveřejňování, není málo. Zajímavé je, že ceny stanovuje ona, aniž by procházely nějakým cenovým výměrem nebo aniž by je stanovoval stát, přestože stát stanovuje, že se musí platit. Celé to vypadalo, že alespoň trochu se tomu podařilo zabránit. Jaké jsou důkazy pro to, co říkám, žádné, jen nepřímé, jen ty, že od té doby Hospodářské noviny přestaly kritizovat jakkoliv ministerstvo informatiky za jakékoliv kroky. Od té doby, pokud někde publikuje pan exministr Mlynář, tak jen v Hospodářských novinách. Tam je považován za odborníka.



K doplňujícímu dotazu státního zástupce, jak vysvětlí své tvrzení ve výpovědi z přípravného řízení, že „o převodu dat v rámci obchodního věstníku do elektronické podoby a tedy o očekávaných ziscích museli obviněníMlynář, Chmelíček a Novotný vědět již dříve“, svědek uvádí:

Tím jsem myslel „dříve“ v tom smyslu, že oni dříve věděli o tom, že to bude zákonem, resp. vyhláškou převedeno na Portál veřejné správy. Tím jsem nemyslel, že by věděli, kolik to bude. Ono se to dá spočítat, když si odborník vezme, kolik vám vychází v obchodním věstníku sloupků a zjistí si, za kolik to tehdy Economia nabízela, dojde k těm číslům. My jsme se snažili po roce 2004 zjistit, kolik to bylo, protože jsme od toho nechtěli ustoupit a říkali jsme si, když jsme se do tohoto boje za paní Jonášovou a spol pustili, tak už to nepustíme. Odpověděl nám tehdy pan ministr Mlynář tím, že nám přiložil dopis pana Novotného, ve kterém nám arogantně sděloval, že bychom měli vědět, že informace se dočteme ve výsledovce apod. Ve výsledovce se pochopitelně nedozvíte nic o tom, že by za zveřejňování a uveřejňování informací plynulo do Economie 30 nebo 40 milionů. Nevím, jak se s tímto vypořádal soudní znalec. Vím, že Nejvyšší kontrolní úřad potvrdil závěry ministerstva financí. V souvislosti se subjektivní stránkou počínání pana Mlynáře, chápu, že nemusí znát všechny zákony, na druhou stranu je pravda, že neznalost zákona neomlouvá, ale on byl ještě zákon o majetku státu zajímavý v tom meritu, že on byl vracen senátem.



Přistoupeno k dotazům obhájců:



K dotazu obhájkyně Mgr. Haplové, zda konzultoval s někým svědek své právní závěry, jak dospěl k tomu, že jednání je protiprávní ve vztahu k založení společnosti, svědek uvádí:

O založení společnosti jsem to nepotřeboval konzultovat, protože zákon hovoří jasně a zadruhé byl dopis ministerstva financí, ředitelky odboru Vilhelmové.



K dotazu obhájkyně Mgr. Haplové, proč svědek uváděl totéž ve vztahu k převodu činnosti provozování Portálu veřejné správy, svědek uvádí:

K zákonu 365 jsem se cítil povolaný, protože jsem vedl oddělení kontroly, čili tam jsem byl odborník, který vedl kontroly.



K dotazu obhájkyně Mgr. Haplové, zda závěr o tom, že provozovatel nesmí dál nikoho dalšího pověřit provozováním, jednoznačně vyplývá ze zákona, svědek uvádí:

Pokud tam je uvedeno, že může pověřit někoho dalšího, tak můj závěr byl nesprávný.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, jak dospěl svědek k závěru, že stanovisko ministerstva financí je to poslední nejvyšší, a že musí být správné, svědek uvádí:

Je to tak uvedeno v zákoně o majetku státu. Neviděl jsem žádné jiné stanovisko, které by zákon vysvětlil logicky tak, že to neplatí. Vysvětlení, které uváděl pan Mlynář na webových stránkách ministerstva, nemělo žádné logické opodstatnění, tzn. z čeho vyplývá, že když je řečeno, že stát může zakládat pouze a.s., z čeho vyplývá, že může zakládat i s.r.o.



K dotazu obhájkyně JUDr. Průšové ohledně svědkových právních závěrů, když vyřkl hypotézu, která směřovala k tomu, že už při založení společnosti docházelo k machinacím, že nikde nebylo uvedeno, že by společnost s.r.o. měla provozovat správu Portálu veřejné správy, kde se svědek domnívá, že by to v zakládacích dokumentech mělo být, svědek uvádí:

Proč by to tam mělo být? Jestliže stát nemůže zakládat s.r.o., tak to tam nemůže ani být. Řekl jsem, že to nebylo nikde uvedeno.



K dotazu obhájkyně JUDr. Průšové, kde měla být podle svědka zmínka v zakládacích dokumentech o Portálu veřejné správy, svědek uvádí:

Neříkal jsem, že je to nedostatek, že tam není. Říkal jsem, že to nasvědčuje tomu, že to nebylo určeno pro Portál veřejné správy. Společnost byla určena k podnikání. Jestli se mě ptáte, jestli podle obchodního rejstříku byla společnost zřízena k elektronickým informacím, ano, byla zřízena. Teď parafrázuji, ale o Portálu veřejné správy ani slovo.



K dotazu obhájkyně JUDr. Průšové, zda k tomu, k čemu měla být zřízena, byly dokumenty v pořádku, svědek uvádí:

Nevím, k čemu byla zřízena. To v obchodním věstníku nebylo. V obchodním věstníku je uvedeno, že byla zřízena k podnikání.



K dotazu obhájkyně JUDr. Průšové, když svědek zmiňoval pojem „tunelování,“ jakým způsobem mělo dojít k tunelování, svědek uvádí:

Tím, že to unikne z režimu veřejných zakázek, tak můžete zadat zakázku Capitol Internet Publisher bez jakéhokoliv výběrového řízení. Dodnes jsem se nedozvěděl, za co dostalo CIP 5,3 milionů za dva měsíce, které když odborníkovi řeknete, tak za tu dobu nebyl vidět na Portálu veřejné správy jakýkoliv zásadní skokový rozdíl. Ano, přibylo tam 6 – 7 životních situací, a to spočívá v tom, že je tam napsáno „když budete chtít občanku, musíte si vyplnit dotazník, když si chcete vyplnit dotazník, musíte si vyplnit kolonku B, když si chcete vyplnit kolonku B, musíte zajít na obecní úřad,“ tak to je postup životních informací a na toto potřebují 5 milionů?



K dotazu obhájkyně JUDr. Průšové, kdo byl společníkem s.r.o. TESTCOM servis, svědek uvádí:

Společníkem byl TESTCOM, příspěvková organizace.



K dotazu obhájkyně JUDr. Průšové, kam mohou jít jakékoliv příjmy společnosti, svědek uvádí:

Příjmy společnosti jsou příjmy společnosti.



K dotazu obhájkyně JUDr. Průšové, jakou roli má jediný společník společnosti, svědek uvádí:

Může odvolat jednatele apod.



K dotazu obhájkyně JUDr. Průšové, kam zisky společnosti jdou, kdo na ně má nárok, svědek uvádí:

Do té společnosti jdou zisky, ne vlastníkovi. Myslím tím společnost s.r.o. TESTCOM servis.





K dotazu obhájkyně JUDr. Průšové, když svědek uvedl, že byl vedoucím jednoho ze tří oddělení kontroly, aby tato oddělení upřesnil, svědek uvádí:

Oddělení, které jsem vedl, mělo 4 lidi a kontrolovali jsme zákon 365/ 2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Kontrolovali jsme, zda jsou naplňovány požadavky zákona, mj. jestli informační systémy, které mají povinnost atestu, ten atest mají. Portál veřejné správy byl jeden z těch, který byl povinen mít atest. Pan Mlynář nám tvrdil, že atest povinen mít nemá, že je ve zkušebním provozu. To je pochopitelně nesmysl, to je jako kdyby vyjelo auto bez atestu do silničního provozu a pak tvrdilo, že nepotřebuje mít atest a nepotřebuje mít prohlídky, protože jede jen zkušebně. Kontrolovali jsme zákon 365 jen v tom rozsahu, který nám byl dovolen. Jestliže nám nebylo dovoleno zkontrolovat ministerstvo informatiky, tak jsme ho nemohli zkontrolovat. Druhé oddělení kontrolovalo fakticky elektronický podpis a třetí oddělení vnitřní kontroly a auditu, to byla paní Vrchotová, a ta kontrolovala ekonomickou stránku. Ta by soudu mohla nejspíš říci přesně, proč mi tehdy volala, že je ráda, že konečně se do toho někdo pustil, protože vedení nechce slyšet řešení problémů, které tam jsou.



K dotazu obhájkyně JUDr. Průšové, kdo zadával práci svědkovu oddělení, svědek uvádí:

Dostávali jsme úkoly od ministerstva. 365/2000 je zákon, který jsme chodili kontrolovat do jiných organizací státní správy. Oni jsou správci samostatných informačních systémů. Do naší organizace nám nebylo povoleno vstoupit. Je pravda, že ministerstvo informatiky jako takové je také orgánem státní správy, také mělo informační systém veřejné správy a především Portál veřejné správy, který sám o sobě je informačním systémem veřejné správy. Ten jsme nikdy nemohli kontrolovat. Jestliže pan Mlynář řekl, že Portál veřejné správy může běžet ve zkušebním provozu, tak vidíte, jak by asi výsledek kontroly dopadl.



Přistoupeno k doplňujícím dotazům předsedkyně senátu:



K doplňujícímu dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvody by nemohli kontrolovat Portál veřejné správy, svědek uvádí:

My bychom ho mohli kontrolovat, kdybychom dostali povolení od ministra. Ministr rozhodoval, do jakých objektů půjdeme a do jakých nepůjdeme.



K doplňujícímu dotazu předsedkyně senátu, kdo jiný kontroloval Portál veřejné správy, svědek uvádí:

Nikdo jiný, protože žádné jiné oddělení tam nebylo, které by provádělo tuto kontrolu. Odjinud být kontrola nemůže, protože zákon č. 365/2000 Sb. je charakteristický tím, že je to předpis stanovující povinnosti ministerstva informatiky. Ministerstvo informatiky bylo tím kontrolujícím orgánem. Vykonávali jsme státní správu, ale paradoxně jeden z informačních systémů byl i u nás. Když bych to hodně zbagatelizoval, tak Portál veřejné správy byl založen nezákonně, protože zákon č. 365/2000 Sb. říká, že informační systém veřejné správy nesmí být spuštěn, pokud nemá povinný atest.



Státní zástupce a obhájci bez dalších dotazů.



Přistoupeno k dotazům obžalovaných:



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, když svědek uváděl, že se na něj obrátila odborová organizace TESTCOM a říkal, že byli jejich nadřízení, z čeho tak usuzuje, svědek uvádí:

Nadřízení ve smyslu u nadřízeného orgánů. Pokud jsem se takto vyjádřil, tak jsem se vyjádřil nepřesně. Nebyli jsme jejich nadřízení, byli jsme u nadřízené organizace.



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, kdo byl předseda odborové organizace TESTCOM, svědek uvádí:

To nevím.



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, kdo se na svědka obrátil s tím, že byl šikanován a jak probíhala šikana, svědek uvádí:

Konkrétně nám předložila paní Jonášová dopis, který od vás dostala, že překračuje své pravomoci. Pan Hochman uváděl, že několik lidí musí odejít, že vy jako náměstek jste jmenovaný a nejmenovaný a takové věci.



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, jak byl pan Prouza šikanován, svědek uvádí:

To jméno si moc nepamatuji. Nejmenoval jsem pana Prouzu.



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, když svědek uváděl, že se sešli v Olšance i s panem Prouzou a dalšími, svědek uvádí:

Neříkal jsem jméno Prouza, toto jméno si nepamatuji. Vím, že nás tam bylo asi pět – pamatuji si Hochmana, Jonášovou a Vrzala. Ona byla šikanovaná.



K dotazu obžalovaného Mgr. Chmelíčka, zda zná svědek živnostenské oprávnění znějící na provozování Portálu veřejné správy, svědek uvádí:

Neznám.



Obžalovaný ing. Novotný bez dotazů.



K dotazu obžalovaného Mlynáře, zda svědek někdy pracoval pro Policii ČR, jako příslušník Policie ČR, svědek uvádí:

Ano, do roku 1982, kdy jsem musel odejít, vzhledem k tomu, že můj otec nesouhlasil se vstupem spojeneckých vojsk.



K dotazu obžalovaného Mlynáře, zda byl svědek přijat k policii bez problémů, svědek uvádí:

Ano.



Obžalovaní dotázáni dle § 214 tr. ř. a k možnosti vyjádřit se k výpovědi svědka uvádějí:

Obžalovaní Mgr. Chmelíček a ing. Novotný bez vyjádření a připomínek.



Obžalovaný Mlynář uvádí:

Mám rozsáhlé připomínky, protože pan svědek uvedl mnoho rozsáhlých nepravd, polopravd, lží a zvážím po poradě se svým právníkem, jak v průběhu dalšího řízení na toto reagovat, protože jsem si dělal poznámky a po přečtení jeho výpovědi možná budu reagovat ještě podrobněji. Pan svědek uvedl, že dostal výpověď z pracovního poměru a tuto výpověď potom soud zrušil a ministerstvo muselo vyplatit odškodné. Výpověď dostal od Úřadu pro veřejné informační systémy ve stejném pracovněprávním sporu jako předseda odborové organizace pan Novák, o kterém jsem zde již hovořil a případ byl zcela identický. Tedy od Úřadu pro veřejné informační systémy, dávno před vznikem ministerstva informatiky a dávno před mým příchodem. Já jako představitel nastupující organizace jsem musel vypořádat tyto nároky, které byly vzneseny vůči ministerstvu informatiky. Pan svědek uvedl, že byl nadřízen oddělení kontroly, z čehož zde vzniklo nedorozumění o tom, jaká byla náplň jeho činnosti. Oddělení kontroly odboru pro informační systémy veřejné správy se zabývalo testy informačních systémů, čili velmi specifickou věcí a vůbec se nezabývalo kontrolou chodu ministerstva nebo něčeho takového. Tento odbor se zabýval pouze kontrolou informačních systémů na jiných úřadech. Vždy se předkládal plán práce, který ministr schvaluje, v žádném plánu práce nikdy pan svědek Suchar nenavrhl, aby kontroloval Portál veřejné správy. Pan svědek uvedl, že jeho odbor byl zrušen, naznačoval, že svévolně. Odbor byl skutečně zrušen a byl převeden na jiný odbor, protože v novele zákona 365/2000 Sb. byl celý systém atestací zrušen jako naprosto nesmyslný. Pro vaši informaci, atestovaných systémů v ČR bylo velmi málo k příslušnému datu jejich platnosti a systém atestu byl naprosto nesmyslný. Jinými slovy ministerstvo mělo chodit kontrolovat informační systémy jednotlivých institucí a ověřovat, zda jsou v pořádku či nikoliv, což byla podle mého přesvědčení naprosto nesmyslná činnost a Parlament ČR později tuto záležitost ze zákona zrušil. Pan svědek zde dlouze popisoval, jak bylo obtížné dostat se ke smlouvám. Paní předsedkyně senátu zde četla v rámci čtení listinných důkazů smlouvy. Zaznamenal jsem, že v rámci všech je uveden § 106 a smlouvy byly zveřejňovány. Pan svědek zde uvedl, že financování TESTCOM servisu nebylo veřejné a nebylo známo, jak TESTCOM servis bude fungovat. Odkazuji zde na prezentaci, která byla založena do spisu, z Invexu z října 2003, kde byl celý model založení TESTCOM servisu a jeho financování prezentován. Svědek nás obvinil z několika dalších trestných činů, zejména manipulace ohledně veřejných zakázek. Chci říci, že Úřad pro hospodářskou soutěž se zabýval problematikou TESTCOM servisu ve vztahu k veřejným zakázkám, a to na několik podnětů odborové organizace pana Nováka a pana Suchara. Zde je citace na výběrová řízení ohledně životních situacích, to druhé nedorozumění nebudu komentovat. První výběrové řízení na nákup životních situací bylo při vzniku Portálu, kdy se Portál plnil informacemi. Ano, tehdy bylo vypsáno výběrové řízení na vstupní informace, a to bylo to, které zde pan svědek Suchar citoval. Úlohou TESTCOM servisu, jak jsme zde již několikrát uvedli, bylo další rozvíjení této náplně, ta redakční činnost, čili tam žádné soutěže už v žádném případě nemělo logiku vypisovat. Pan svědek zde obvinil společnost Economia. Od roku 1990, kdy vycházel obchodní věstník, tak bylo z pověření vlády pověřeno nakladatelství Economia a celá ta léta skutečně zisky plynuly nakladatelství Economia. Tím, že obchodní věstník začal vycházet v elektronické podobě a nakladatelství Economia začalo platit TESTCOM servisu, který byl v majetku TESTCOMU, výzkumného ústavu, tedy na provoz Portálu veřejné správy, naopak jsme získali peníze pro státní rozpočet. Obvinění, že jsme snad chtěli vydávat obchodní věstník sami, je skutečně úsměvné. Paní Vrchotová zde byla několikrát zmíněna. Byla skutečně vedoucí kontroly, která nikdy v životě mě nekontaktovala, nikdy v životě mi nedala žádný podnět ani informaci, a proto jsem jí také po vytknutí problému kolem TESTCOM servisu odvolal a vyměnil jsem vedoucího vnitřní kontroly na ministerstvu. Myslím, že pokud nějaký pracovník na ministerstvu selhával v oblasti kontroly, tak to byla právě ona. Obvinění, že Portál veřejné správy nemá atest, je velmi složitou odbornou diskusí, zda Portál je informační systém či není. To skutečně je velmi odborná debata, názory jsou různé. Jsou takové, jaké říká pan Suchar, jsou názory, že Portál není informační systém podle zákona 365. Znovu opakuji, nikdy mi nebylo navrženo, aby byl Portál veřejné správy kontrolován. Nakonec opakovaně zde pan Suchar uváděl, že se vzdává své odpovědnosti, myslím, že soud dobře ví, jak vypovídal u tohoto soudu a ví, jak se staví ke své zodpovědnosti jako představitel ministerstva.



K tomu svědek:

Zpočátku jsem si to nestihl psát, ale předně první zásadní věc, pan obžalovaný říká, co šlo do státního rozpočtu. Vůbec nic nemohlo jít, protože to šlo do s.r.o. Do státního rozpočtu nešla ani čárka. Zadruhé Portál veřejné správy pochopitelně informačním systémem veřejné správy je, to vyplývá přímo ze zákona č. 365/2000 Sb., Portálem veřejné správy je informační systém vytvořený a provozovaný se záměrem usnadnit veřejnosti dálkový přístup k potřebným informacím z veřejné správy. Čili to je další lež. Z toho vidíte, jak by dopadla kontrola, kdybychom jí prováděli. Pan ministr by jí nepřipustil. Pokud mu někdo nedá tu kontrolu, tak ho vyhodí. Když mu dá výsledek kontroly, tak ho také vyhodí. Zaměstnanci tudíž nemají řešení. Kontroly jsme pochopitelně prováděli na základě návrhu, od června nám bylo řečeno ředitelem odboru, že žádný návrh už nemáme podávat, že pan ministr dal příkaz státní správě řádné kontroly neprovádět. Třetí zavádějící skutečnost, která zde zazněla, byla ta, že zákon č.365/2000 Sb. byl změněn. Tam je pochopitelně otázka kdy, protože byl změněn o dva roky později. To je úplně o nějakém jiném období. To nebylo, že by v polovině roku 2003 se změnil zákon, a že my bychom nemohli dělat kontrolu. Zákon pochopitelně zůstává. Co se týče mé výpovědi, to byla výpověď z organizačních důvodů, kterou jsem vyhrál tím, že jsem prokázal, že organizační změny nebyly v souladu se zákonem. To nebyla výpověď, jako se snažíte neustále očerňovat pana Nováka, že by porušil jakýkoliv předpis. Já, když jsem tehdy dostal výpověď, tak jsem žádný předpis ani nic neporušil. Jako hovoříte-li, že za stejných souvislostí a ze stejných důvodů jako u pana Nováka, beru-li to tak, že pana Nováka očerňujete, že porušoval nějaké předpisy, tak to je pochopitelně lež. Jestli hovoříte o tom, že někdo by měl zvažovat nějaké trestní oznámení, tak bych to především měl já vyvozovat vůči vám, ale vzhledem k tomu, že chápu, v jaké jste situaci, že jste zde jako obžalovaný, že hovoříte pod dojmem nějakého tlaku, tak to neudělám.



K tomu obžalovaný Mlynář:

Výpověď pochází z doby Úřadu pro veřejné informační systémy, souvislosti, za kterých pan Suchar dostal výpověď, byly identické. Pokud to soud bude považovat za nutné, může si vyžádat příslušné personální spisy. K dalším věcem se vyjádřím po poradě se svým JUDr. Sokolem.



Přistoupeno k doplňujícím dotazům obhájců:



Mgr. Haplová bez dotazů.



K doplňujícímu dotazu obhájce JUDr. Hochmana, když svědek uvedl, že se snažíme očerňovat pana svědka Nováka, že byl z jakýchsi záhadných důvodů vyhozen, že pochybil, jak svědek ví, že se ho snažíme očerňovat, svědek uvádí:

Dočetl jsem se to v tisku, neřekl jsem, že jsem se to dozvěděl tady.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, jak se to svědek mohl dočíst v tisku, když svědek Novák vypovídal dvě hodiny před svědkem, svědek uvádí:

Ne dnes, neříkal jsem dnes tady. Pokud jsem řekl tady, tak jsem to řekl nepřesně. Pokud jsem řekl tady, tak tím jsem myslel pan Mlynář soustavně.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, kolik dalších takových nepřesností ve svědkově dnešní výpovědi bylo, svědek uvádí:

Toto nepovažuji za podstatné.



JUDr. Průšová bez dotazů.



Svědek uvádí:

Pokud jsem dostával jakékoliv výtky, tak teprve tehdy, kdy jsme zveřejnili tuto kauzu a začaly, když mě nechal pan Mlynář přeřadit na místo o dvě třídy nižší, bez jakýchkoliv odměn, neodpovídající vysokoškolskému vzdělání. Chápu to jako mstu, ale nemůžete vykládat, že jsem dva roky předtím dostal výpověď kvůli nějakým výtkám. To je opravdu logický nesmysl. Výtky jste mi začali dávat teprve tehdy, abyste mě vyštvali z organizace. Jestliže někdo dá někomu 10 výtek, tak to snad nepostačovalo pro výpověď? Chtěli jste mě opravdu jen šikanovat.



Státnímu zástupci i obžalovaným opětovně dána možnost klást svědkovi dotazy: Bez dotazů.



Obžalovaní dotázáni dle § 214 tr. ř. a k možnosti vyjádřit se k výpovědi svědka uvádějí:



Obžalovaní Mgr. Chmelíček a ing. Novotný bez vyjádření a připomínek.



K tomu obžalovaný Mlynář:

Snad jedině, že soud si může vyžádat výtky a posoudit to sám.



Konstatuje se, že další dotazy na svědka nejsou.

Svědek svědečné nežádá, vzdává se ho.







Prohlášeno

usnesení



Hlavní líčení se přerušuje a bude opět konáno dne 24.10.2006 od 9.00 hod. v jednací síni č. dv. 214/III. patro, což přítomní berou na vědomí s tím, že již nebudou obesíláni, neboť hlavní líčení bylo nařízeno na dny 23. – 27.10.2006.



Skončeno a podepsáno v 16.40 hodin.

JUDr. Silvie Slepičková

předsedkyně senátu



Protokolující úřednice:

Radka Šnokhousová











Tento protokol byl sepsán podle § 55b odst. 2 tr. řádu dne 2.11.2006

Zvukový nosič je uložen v trezoru Městského soudu v Praze v č. dv. 93/II.

CD č. 447/06